Povinné neznamená nejlepší - příběh čtvrtý

Náš Vojtík byl naprosto zdravý, když jsme ho nechali očkovat 3. dávkou Infarixem hexa ve věku 18 měsíců, schéma 2+1. Čtyři hodiny po očkování byl zničehonic strašně ospalý (polehával), měl nepatrně zvýšenou teplotu a také byl neklidný. Osm hodin po očkování měl při teplotě 38,6 °C záškuby, mimovolné pohyby očí, apatii, třes rukou, třepání pusou, 1-2 minuty byl úplně mimo, lékaři to později označili jako křeč. Dali jsme Vojtíkovi Nurofen a usnul. Třináct hodin po očkování mě v noci probudilo, jak se syn celý třese. Když jsem rozsvítila, viděla jsem, že má halucinace. Poté jsme jeli do nemocnice. Ještě v noci brali synovi krev a dále to nijak neřešili.


Odpoledne druhý den po očkování měl stále teplotu 39 °C a opět se opakovaly záškuby (dostal totiž Panadol, po kterém se jeho stav rapidně zhoršil – což mi ale nikdo nevěřil, protože to přece není možné). V tu chvíli nás okamžitě poslali do fakultní nemocnice se slovy: „Záškuby po očkování nejsou žádná sranda, syn musí být převezen a musí se mu udělat lumbální punkce.“

Ve fakultní nemocnici ihned synovi dělali podrobné vyšetření krve, kde zjistili, že má špatnou krevní srážlivost. Tu prý může mít vrozeně nebo je to důsledek mozkové infekce. Potom nás čekaly nejhorší dvě hodiny našeho života. Čekali jsme totiž na předběžný výsledek testu (lumbální punkce), který byl díkybohu negativní. Lékaři ale měli podezření na infekci močových cest, tudíž mu nasadili antibiotika (posléze nám bylo řečeno, že žádnou infekci vlastně ani neměl). S manželem jsme doufali, že to nejhorší máme za sebou…

Ráno si nás ovšem zavolal lékař, že Vojtík má tu srážlivost krve stále špatnou. Domníval se, že syn má někde v těle krevní sraženinu, a musí vyloučit její přítomnost v mozku, takže syn musí na magnetickou rezonanci. Sraženinu v mozku naštěstí nenašli.
 
EEG vyšetření dopadlo také dobře. Neurolog se zmínil, že by křeče mohly být neurologickou reakcí po očkování a tuto spojitost též řešil s očkovacím centrem (to doporučilo další očkování odložit nejméně o dva roky a to jen za předpokladu, že se neurologické problémy nebudou opakovat). Zároveň nás také připravoval na to, že by syn mohl mít i epilepsii.

Konečná diagnóza syna: febrilní křeče, lehké onemocnění jater, deficit jednoho faktoru ve srážlivosti krve. Nic z tohoto samozřejmě s očkováním nesouvisí. Dále s ním nesouvisí ani podezření na infekci močových a dýchacích cest. Bylo nám řečeno, že v době očkování měl syn pravděpodobně virózu. Ovšem dnešní medicína prý není na tak dobré úrovni, aby zjistila, zda tu virózu opravdu měl, nebo neměl. S očkováním to jistě nijak nesouvisí.

Kontrolní výsledky u hematologa ukázaly, že krev je v pořádku. Výsledky jaterních testů po nějaké době zcela normální. Příznaky epilepsie také žádné. Febrilní keče se u syna od očkování už nikdy neobjevily. Náš syn je nyní dva roky po očkování zdráv. Očkován dále již nebyl, jeho mladší sestra také ne. Riziko je příliš vysoké. Do školky syn nemůže, tak to řešíme, jak se dá. Máme hodně babiček, tetiček...

A jaké ponaučení jsme si z této životní události vzali? Naše děti, naše rozhodnutí, naše zodpovědnost.

Rodiče Vojtíška

 

TENTO PŘÍBĚH UKAZUJE, JAK FUNGUJE REPRESIVNÍ SYSTÉM OČKOVÁNÍ. ZAPOJTE SE DO LEGISLATIVNÍCH ZMĚN. VÍCE INFO ZDE

Příběh převzat z brožur Jak zasáhl systém očkování do života některých rodin. Byl zkrácen a doplněn o aktuální stav.