Tisková zpráva: Povinné neznamená nejlepší

 Praha, 16. května 2019

 

„Svoboda člověka spočívá v jeho možnosti volit mezi existujícími reálnými alternativami.“

Erich Fromm

 

Během kampaně „Povinné neznamená nejlepší“ zveřejnilo Rozalio během 10 týdnů deset citátů na téma svobody a deset příběhů konkrétních rodin. Účelem bylo ukázat, jaké dopady může mít očkování bez informací a možnosti výběru. Veřejné diskuze se totiž tomuto tématu věnují pramálo. Největší pozornost se nyní stáčí ke spalničkám. Zvýšený ohniskový výskyt (nesprávně označovaný jako epidemie) probíhá už tři roky a jeho konec je v nedohlednu. Současná situace nenastala kvůli neočkovaným dětem a odmítání očkování, jak se média nechala obalamutit vyjádřením WHO i našich odborníků. Příčiny, především v podobě rozšiřující se skupiny nechráněných, v minulosti očkovaných dospělých, pomalu vystupují na povrch, ale mediální kolotoč ostrakizování těch s jiným názorem je už příliš roztočen. Lidé se začínají za své názory na péči o zdraví svých dětí radikalizovat, a to oběma směry. Někteří vyhranění zastánci očkování se vysmívají rodičům, kteří mají děti poškozené očkováním a odmítají jejich zkušenosti, rodiče kritičtí k očkování nechápou, jak mohou ti druzí bez obav očkovat a vystavovat své děti rizikům. A reakce na sebe nenechávají dlouho čekat - internetové portály se raději snaží diskuzi o očkování naprosto zarazit.

 

„Data o očkování, která mají dosáhnout konkrétních účinků na odbornou i širokou veřejnost, jsou často profesionálně manipulována. Na poli dezinformací lze vysledovat dokonce standardní postupy a technologie očkovací lobby, na jejichž výskyt v mediální praxi je svým způsobem ´spolehnutí‘. Dobře viditelné je to na třech příkladech: aktuální nízké proočkovanosti proti spalničkám, ne/existujících rizicích HPV vakcín a údajných doporučení WHO,“ uvádí MUDr. Jan Vavrečka.

Sociologická studie ze Západočeské univerzity v Plzni zaměřená na neočkující rodiče[1] ukázala, že rodiče nezačnou váhat s očkováním na základě povrchních informací, ale po dlouhodobějším studiu a individuálním vyhodnocování rizik nemocí a nežádoucích účinků vakcín s ohledem na zdravotní stav jejich dítěte.„Tito rodiče v mnoha ohledech představují výzvu pro stát, expertní systém medicíny a její autority. V tomto ohledu je možné je vnímat jako symbolické vyjádření širších společenských procesů definujících aktivní přístup k vlastnímu zdraví jako součást odpovědného občanství,“ uvádí mimo jiné zmiňovaná studie.

„Sama jsem zažila, co očkování může způsobit, co se stane, když si dovolím o očkování pochybovat a když se podělím o naši negativní zkušenost. Z očkování nakonec dcera vážné trvalé následky nemá, přetrvává ‚pouze‘ hypofunkce lícního nervu (obtížně artikuluje), ale i to stačí. Kdo mi ale zaručí, že mladší dceru očkování nepoškodí stejně? Obávám se i některých nemocí, proti kterým se očkuje, ale po tom, čím si starší dcera prošla, je z mého pohledu riziko nežádoucích účinků očkování bezprostředně vyšší. Mám velké obavy, že mi i mladší dcera, stejně jako ta starší, bude ležet v náručí jako hadrová panenka, nehybně a bez schopnosti navázat oční kontakt, a pak nad ní plakat, že jsem nátlaku podlehla, nepomůže,” svěřuje se se svým příběhem Ing. Alžběta Lacinová.

Očkování dětí je v naší společnosti zavedená praxe, přijímaná jako celkově bezpečná, jistě i proto, že je to povinnost uložená státem. „Co stát vyžaduje, aby se dělalo pro naši ochranu a zdraví, je přece správné,“ řeknou si mnozí. „Na očkování je proto pohlíženo jako na standard a rodiče, kteří si dovolí diskutovat o jeho vhodnosti nebo načasování, dostanou nálepku biomatky,“ říká Martina Suchánková, předsedkyně spolku Rozalio, a upozorňuje: „Mediální ostrakizování má dělící efekt: ty přesvědčené potěší a ty váhavé spíš radikalizuje.“

Ač stát přitvrzuje v represích a dává si za cíl zkomplikovat a znepříjemnit život rodičům rozhodujících se o očkování, potažmo o zdraví svých dětí, očekávaný efekt se nedostavuje. Proočkovanost klesá zároveň s důvěrou v systém očkování. Je tak otázkou, zda by stát neměl změnit strategii, a výzvou médiím komunikovat tuto problematiku méně vyhraněně a snažit se přinášet konstruktivní informace o možnostech bezpečnějšího očkování.

 


[1] Postoje rodičů odmítajících povinná očkování svých dětí: případová studie krize důvěry v biomedicínské vědění - http://sreview.soc.cas.cz/uploads/680e5dca482c7a08e72490c3f4b4df0e2da4e3b3_14-2-02Hasmanova16.indd.pdf