Tento text byl přeložen ze zahraničních stránek a není textem spolku Rozalio. Informace v něm obsažené nemusí odpovídat epidemiologické situaci v ČR či oficiálním doporučením v očkování. Zdroj: immune.org.nz


Žloutenka typu B je virové onemocnění postihující játra. Existuje několik typů žloutenky, označovaných A, B, C, D a E. Virové onemocnění typu B je silně infekční a přenáší se tělesnými tekutinami, včetně krve, spermatu a poševního sekretu. U infikovaných osob může dojít k vývinu akutního onemocnění, kdy onemocní krátce po nakažení a buď se zcela uzdraví, nebo virus přenášejí v krvi. Druzí po infikování neonemocní, ale po mnoho let přenášejí virus v játrech. To může v dlouhodobém horizontu způsobit vážné komplikace jako selhání či rakovinu jater. Žloutenku typu B nelze léčit, lze jí však předejít očkováním.


Šíření

Virus žloutenky typu B se přenáší kontaktem s krví nebo dalšími tělními tekutinami nakažené osoby skrze poškozenou kůži, otevřené rány, sexuální styk, sdílení injekčních stříkaček u narkomanů, transfúzi krve a přenosem z infikované matky na dítě. Novorozenci infikovaných matek se mohou nakazit při průchodu porodními cestami.
Zvýšené riziko nákazy hrozí u těchto osob:
neimunní děti vystavené nakaženým dětem a kontaktem s jejich krví např. na hřišti;
uživatelé injekčně aplikovaných drog;
heterosexuálové s mnoha sexuálními partnery;
muži provozující sex s muži;
rodinní příslušníci infikovaných osob;
pracovníci ve zdravotnictví a lidé zajišťující veřejnou bezpečnost vystavení při práci krvi.



Příznaky

Příznaky onemocnění zahrnují nevolnost a zvracení, žluté zabarvení kůže, tmavou moč, světlou stolici, nedostatek energie, nechutenství, bolest v břiše, horečku a obecnou bolest kloubů a svalů. Příznaky se objevují 6 týdnů až 6 měsíců po nakažení, často po 2-3 měsících.
Chronická žloutenka typu B se zjišťuje hůře, jelikož některé nakažené osoby nevykazují žádné příznaky.


Léčba

Chronické onemocnění lze léčit podáváním léků. Pacientům s onemocněním jater se často doporučuje transplantace. Rakovina jater je téměř vždy smrtelná.


Rizika

Žloutenka typu B může být celoživotní nemoc způsobující onemocnění či rakovinu jater, zejména pokud je nakaženou osobou kojenec nebo malé dítě. Krev nemocných zůstává infekční a může nakazit druhé.
U dospělých dojde k rozvinutí závažného akutního onemocnění pravděpodobněji než u dětí, u nichž infekce obvykle prochází bez zjištění.
Některé osoby, zejména děti, se stávají přenašeči viru (jsou takzvaně „pozitivní na hepatitidu B“):
chronické onemocnění se objevuje u 90 % nakažených novorozenců a u téměř 50 % dětí nakažených ve věku 1-4 roky;
u 5 % přenašečů se vyvine cirhóza jater, polovina z nich na ni zemře;
rakovina jater, obvykle smrtelná, se objevuje u 10 % mužů a 20 % žen – chronicky nakažených přenašečů.


Prevence

Prevenci nakažení žloutenkou typu B zajišťují účinné vakcíny (součást hexavakciny v rámci povinného očkování).
Osoby v blízkém kontaktu a rodinní příslušníci nakažených by měly striktně dodržovat hygienická opatření: zakrývat otevřené rány, nesdílet kartáček na zuby, holicí potřeby, ručníky a další předměty, které přišly do styku s tělními tekutinami včetně krve, a čistit skvrny od krve na tvrdých površích odpovídajícím čisticím prostředkem.

 

 

Žloutenka typu B

Komplikace způsobené nemocí

  • příznaky méně pravděpodobné u kojenců a malých dětí než u dospělých, u kojenců však pravděpodobnější chronické onemocnění a rozvoj komplikací v pozdějším věku;

  • zánět jater u 8 z 10 dospělých; 2 z 10 dospělých bez příznaků;

  • akutní selhání jater může vyžadovat transplantaci jater, nebo způsobit smrt;

  • chronická infekce může vést k cirhóze a rakovině jater

Reakce na vakcínu

Reakce jsou běžnější u dospělých než u dětí.

Běžné reakce

  • nevolnost a průjem

Vzácné reakce

  • kopřivka

  • svědění

  • dočasně snížený počet krevních destiček

  • bolesti svalů a kloubů

  • bolesti břicha a zvracení

Podobně jako u jakéhokoli jiného léku se po očkování může velmi vzácně vyskytnout vážná alergická reakce.