Ohrozilo očkování dosud zdravého a krásného miminka jeho imunitní systém?
Středa, 20 leden 2010
Dnes, kdy je mému druhorozenému děťátku 13 měsíců, si kladu tuto závažnou otázku a nevím, kde na ni naleznu odpověď. Nejspíš bych tyto úvahy ani neměla, nebýt velice nepříjemného zážitku s dětskou lékařkou z minulého týdne.
Náš chlapeček se narodil v termínu císařským řezem. Bylo to nejkrásnější a podle lékařů i nejzdravější miminko pod sluncem…až do 1. návštěvy u pediatra v 6. týdnu. Za ten dlouhý a těžký rok si pomalu a laicky skládám mozaiku svých pocitů, názorů, postojů. O miminko jsme řádně pečovali a věděli, že s rodinnou anamnézou alergiků a astmatika se může kdykoliv něco zvrtnout a nežádoucího objevit. Z toho důvodu jsem možná ani nebyla překvapena, spíše jen rozlítostněna, když to nakonec přišlo a v plné síle...Kdybych ale jen tušila, že příčina může být také jinde a že tomu všemu lze zabránit..určitě bych za svého synka více bojovala. Tak jako všechny maminky i já jsem absolvovala se svým miminkem řadu nutných procedur, včetně očkování proti TBC v porodnici a následnou kontrolu jizvičky na plicním oddělní. A tam se nejspíš odehrála ta podstatná věc, díky které můj syn trpí od 2 měsíce věku silným atopickým ekzémem, opakovanými bronchitidami a dušností již 3x vyžadující hospitalizaci v nemocnici a kortikoidní léčbu astmatu od 10 měsíce věku. Při kontrole jizvičky nám odborná sestra sdělila, že jizvička ještě nevypadá moc dobře a z toho důvodu bude další očkování odloženo. Jenže dětská lékařka to viděl jinak, se slovy : „Nevím, co se jim tam na plicním nezdá.“, mého kloučka očkovala v pořadí další vakcínou.
Když toto píši, hrne se mi krev do tváří. Jak je to možné, že jsem selhala!!? Že jsem neměla odvahu se rázně postavit, pro ochranu zdraví svého syna, proti rozhodnutí doktorky? Mám pocit, že se mi srdce rozpadne na dvě půlky a hrozně to bolí! Za 7 dní byl malý přijat k hospitalizaci z důvodu své první bronchitidy s dušností, také se mu začala zhoršovat pleť na tvářích, měl je červenavé, tuhé na omak, posléze suché a šupící se. Postupně, možná i způsobem léčby, to však neposoudím, se mu stav tváří začal čím dál více a rychleji zhoršovat. Objevila se mu vyrážka, která přešla do mokvavých pupínků, které se jednoho dne slily ve velké mokvající plochy. Příšerně to synka svědilo, takže si způsobil stržení částí kůže na tvářičkách. Léčila jsem tak, jak odborníci poradili - ale bezvýznamně. Tváře se jen horšily. Každé ráno s rozedněním jsem se po 4 měsíce nakláněla nad spící nemluvně a doufala, že uvidím zlepšení, ale vždy jsem pak propukala v úporný pláč. Snad s mým zoufalstvím se miminko přestalo na čas na svět usmívat. Když jsem si to uvědomila, řekla jsem si DOST! Trápíš nejen sebe, ale i synka a snažila se sžít se s touto ohavností, abych dala synkovi pocit lásky a krásného miminkovského dětství. K ekzému na tvářích, jak tento stav lékaři nazvali, se přidal i ekzém na bříšku, ručičkách a nožičkách. Ten, nejspíš proto, že se tam malý nemohl podrbat, jsme měli pod kontrolou. Zdálo se, jako by to NĚCO vycházelo z něj, z jeho slin. Vždy když si začal cucat prstíky, mu naskákaly nové mokvavé pupínky. Strhl si i pupínky na ručičkách, takže jsem mu je začala obvazovat, aby je necucal a na noc vázala celého do zavinovačky. Tu jeho noční útrpnou vzlykající beznaděj nikomu nepřeji zažít. Po 14 dnech nočního zavinování se mi zdálo, že přestává ručičkama přes den reagovat jako dřív, nechával je volně viset, nenatahoval se po věcech, nedržel se mě pevně za triko. S hrůzou na duši jsem ho okamžitě přestala na noc zavinovat. Ale to už jsem ležela na internetu a tápavě hledala informace o ekzémech a babskou pomoc, protože odborná pomoc nestačila. Kortikoidní masti jsem vysadila po té, co jsem lékaři sdělila, že mi připadá, že se ekzém po nich horší. Naštěstí pan doktor na kožním mi dal volbu se slovy: je to sice proti všem zákonitostem, ale ukončete léčbu kortikoidy, když si myslíte, že to pomůže. Přijďte, až mě budete potřebovat.
V duchu jsem začala řešit všechny možné alergie a způsoby, jak je zjistit. Při přísné dietě plně kojící matky, jsem si zapisovala vše, co jsem snědla a sledovala reakci kůže miminka. Přestala jsem synka úplně po dobu 2 měsíců koupat a přistoupila jen na otírání těla převařenou vodou - to byl zázrak. S každým dnem jako by se mu vracela opět jeho krásná novorozenecká hebkost. Celé zhrublé miminko se měnilo, jen hlavička zůstávala drsná, šupinatá, mokvavá. Nedalo se ani pomazlit, aniž by člověk necítil nepříjemné škrábání při dotyku tváří. Pomohla babská rada a vyčítám doktorům, že po MÉM vyhraném boji mi byli schopni jen suše sdělit: Jo, řepík, ten je na to výborný. Ale proč mi to ksakru neřekli před 11měsíci!? Proč jsem to musela doslova vyždímat z hromady informací na internetu? Trvalo mi to skutečně 4 měsíce, než jsem se k řepíku dopracovala. A JEMU PAK STAČILY 3 DNY!, aby malého zbavil mokvavých trhanců na tvářičkách.
Pro všechny, kteří něco podobného prožívají, píši detaily: K obkladům tváří a ručiček jsem použila zpočátku sypanou řepíkovou nať zakoupenou v lékárně a z ní připravovala odvar pro obklady. V návodu na krabičce je uvedeno : 2 lžíce drogy se přelijí 0,5 l vody a po 10 min. varu se 15 min. nechají vyluhovat - POZOR! Malému pomáhal opačný postup, tj. 15 min. varu, 10 min. luhovat. Později jsem zcela náhodou byla nucena použít řepíkový čaj v sáčcích a to byla trefa! Chystala jsem ho dle návodu na krabičce. Výluh nebyl sice tak silný, ale ten jsem nepotřebovala, pokládala jsem malému na rány přímo pytlíky řepíkového čaje. Vše vždy teplé, tak to byl syn schopný snést. Vše minimálně 3x denně, zpočátku nejlépe vždy, když usnul, po dobu 15 minut. Pokud obklad z odvaru na tváři vystydl, pokládala jsem zcela nový, nově namočený. Nikdy jsem při opakovaném obkládání nepoužila 2x po sobě stejný obkladový fáč, vždy jsem ho hned vyhodila. Tím zůstal teplý odvar bez infekce. Při použití pytlíčků řepíkového čaje se mi osvědčilo obklady obvázat a synovi nasadit kukličku, aby vše pevně drželo, neposouvalo se a tak celkově i nepřitahovalo chlapečkovu pozornost. Byl zlatý! Nejspíš věděl, že mu chci pomoci a vydržel všechno!
Po zklidnění a zhojení ran, jsem přešla z obkladů k oplachům a nyní pokračujeme v léčbě krémem volně dostupným v lékárně, jehož název je Skin - cap. Doporučila mi ho jedna maminka na hřišti. ZLATÉ MAMINKY! Se zklidněním ekzému nastoupily bronchitidy jedna za druhou, některé vyžadující pro silnou dušnost hospitalizaci, náhlé a nepředvídané reakce na cokoli typu svědění očí, silný výtok z nosu, kašel, sípot, dušnost a s tím související léčba na alergologii. Předepsanou kortikoidní léčbu i přes nepříjemnosti s lékaři jsem doposud neakceptovala. Bojím se zhoršení stejně jako u léčby kortikoidními mastmi. Také mám potřebu přijít věcem na kloub, pochopit, co se se synkem děje a pomoci mu vybudovat to nejcennější, co může mít - svou vlastní silnou imunitu. Minulý týden jsem se synem absolvovala návštěvu pediatra z důvodu kontroly po prodělané bronchitidě, při té příležitosti mu byla provedena roční kontrola, včetně očekávaného očkování hexavakcínou. V době, kdy jsem již opět v čekárně syna oblékala, za mnou přišla p. doktorka s oznámením, že malému ještě píchne jednu vakcínu, Prevenar, a to zdůvodu jeho anamnézy. Zdálo se mi nevhodné přetěžovat organismus mého dítěte a tak jsem to lékařce sdělila. Z její strany byl však na mě vyvíjen nepříjemný nátlak. Vyžádala jsem si tedy alespoň odstup 14 dní od očkování hexavakcínou. I po této dohodě jsem však byla lékařkou přinucena podepsat prohlášení, že prozatím odmítám toto očkování. Celá ta diskuze v čekárně byla opravdu dost ostrá a nepříjemná. Říkala jsem si, není nakonec časté očkování spíše k jeho neprospěchu? Nevím jestli jsem postupovala správně nebo jsem měla raději podlehnout nátlaku... Prosím touto cestou kohokoliv, kdo by mi pomohl se v této problematice zorientovat, poradil, jak zjistit, zda nezhojená jizvička po očkování proti TBC byla spouštěčem v oslabení organizmu mého syna. Možná krevní testy by dokázaly říci víc? Koho a kde o ně požádat? Mám se obrátit na plicní oddělení, kde kdysi odborná sestra hodnotila stav jizvy po očkování? Poradí mi prosím někdo?... děkuji každému, kdo byl ochoten si můj příběh přečíst až do konce a přeji všem maminkám sílu a jistotu v rozhodování o životě a zdraví jejich dětí.
Vaše příběhy a úvahy 
Komentáře (10)
