Měli jsme zdravé "naočkované" dítě. V roce mu diagnostikovali komunikující hydrocefalus.... Jakou jsme měli radost, když se nám narodil náš druhý syn a zároveň naše čtvrté děťátko! Zdravý, roztomilý chlapeček - do roka se vyvíjel "úplně normálně", stejně jako naše ostatní děti. Na roční prohlídce se dětská paní doktorka podivila nad velikostí jeho hlavičky a napsala nám doporučení na sono mozku (přes fontanelu). V té době jsem se jen pousmála a prohodila jsem, že přece všichni máme v naší rodině velké hlavy, tudíž má k tomu dědičné dispozice, ale přece jen mě něco hlodalo,..co tím chtějí říci..?
S obavami jsme dorazili na plánované vyšetření a paní primářka, která malého vyšetřovala mi řekla, že se jí to nějak nelíbí... a napsala nám doporučení na vyšetření do nemocnice - na CT mozku a magnetickou rezonanci (tato vyšetření se u tak malých dětí samozřejmě dělají v narkóze). Vyděsila jsem se... co tím chtějí říci? S manželem jsme doma o tom dlouho mluvili, modlili jsme se a přemýšleli jsme, co bychom udělali, pokud by vyšetření "nedopadlo dobře". Na internetu jsme si zjistili všechny možné informace o hydrocefalu, kontaktovali jsme jednoho německého lékaře, telefonovali jsme na Karlovu univerzitu v Praze... Zjistili jsme, že se případně hydrocefalus "léčí" závažnou operací, kdy se laicky řečeno rozřízne lebka, zavede se hadička neboli dren do mezimozkových komor a ta se pak dále vede pod kůží za ušima až do břicha. Taková hadička by pak měla odvádět přebytečnou mozkomíšní tekutinu do dutiny břišní, kde se vstřebá. Člověk je ale doživotně na takové hadičce závislý, hadička se může kdykoliv ucpat a on je pak v bezprostředním ohrožení života. Při této operaci u malých nedonošených dětí dochází v sedmdesáti procentech následkem operace k infekci s velkým rizikem smrti, nehledě na velkou pravděpodobnost možných komplikací při operaci samotné. Jak těžce nám bylo, když jsme poklekali k modlitbě za našeho synka a když jsme se rozhodovali, co budeme dělat...Po mnoha modlitbách jsme se s manželem shodli, že věříme, že je malý zdráv a že jej na žádnou operaci nevydáme (Malý se jevil úplně normálně, neměl žádné problémy...). Jak důležité toto rozhodnutí pro mě bylo v následujících chvílích v nemocnici... Na plánované vyšetření s Malým jsem dorazila s rozhodnutím, že jej nedám z ruky (obávala jsem se, jak je to v nemocnicích mnohdy běžné, že mi Malého třeba odnesou a budou s ním cokoli dělat bez mého vědomí..). Jak jsem později zjistila, byla jsem zřejmě jediná z maminek na oddělení, která si na tomto trvala. Paní primářka oddělení mi ještě před vyšetřením říkala, že ona děti s hydrocefalem zná a že se nemusím bát - mám být šťastná, že mám zdravé dítě, vždyť Maličký šťastně pobíhal po oddělení a nejevil nejmenší známky nějakého trápení. Přišel den D a Malý absolvoval CT mozku a následně i magnetickou rezonanci... zavolali si mě do ambulance,kde stálo několik lékařů a sester a jeden z nich - neurochirurg - mi oznámil, že podle výsledků vyšetření má Maličký komunikující hydrocefalus všech mozkových komor a že se domluvíme na termínu operace... Bylo mi strašně....držela jsem Malého v náručí a třesoucím se hlasem jsem rozhodně prohlásila, že věřím, že Malý je zdráv a že jsme se s manželem rozhodli, že jej na žádnou operaci nevydáme. Lékař se na mě šokovaně podíval a zvýšeným hlasem řekl, co si myslím, že jsem jen laik, já přece nemohu poznat, jestli mu něco je nebo ne a co udělám, až mi za čtrnáct dní umře... Následně jsme podstoupili mnoho rozhovorů s lékaři, kteří se na nás zlobili, že nechceme na žádné další náročně vyšetření přistoupit a vyslechli jsme si, že Malý může oslepnout, nebude chodit... A tehdy jsme se začali pídit po začátku "nemoci". Podle záznamů pravidelných měření hlavičky na pravidelných povinných kontrolách jsme zjistli, že přesně ve čtvrtém měsíci po naočkování tetravakcíny Tetra Act Hib a zároveň do druhé nožičky hepatitidy B, začal mít Malý "nějaké problémy" v hlavičce, protože nastal náhlý rychlý růst hlavičky, který pak pokračoval po druhém a třetím přeočkování této vakcíny. Musím říci, že do té doby, se ke mně nikdy nedostaly informace a ani mě to nenapadlo, že by mohlo být očkování nějak nebezpečné a nebo že by mohlo mít nějaké vážnější vedlejší účinky. Patřila jsem mezi ty "poctivé" maminky, které chodily na každou povinnou kontrolu a všechny naše děti byly "řádně" naočkované. Tato souvislost mě prostě nenapadla. Koupila jsem si knihu od Dr. Hirteho " Očkování pro a proti" a dočetla jsem se tam, že může dojít po očkování i k vážnému poškození, právě, centrální nervové soustavy...
Dnes je Malému pět let - Díky Bohu máme zcela zdravého chlapce - je chytrý, veselý i někdy zlobivý :-) jako jiné děti. Narodilo se nám mezitím naše páté děťátko a my jsme rozhodnuti již nevydat naše děti na "zbytečná" očkování a riskovat tím jejich zdraví. Jsme pro to, aby děti prodělávaly běžné dětské nemoci, snažíme se je léčit jen čaji a vyležením a spolu se zdravou stravou a aby pobývaly co nejvíce venku. . Přidat jako oblíbený (262) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 5730
Komentáře (3)
Přidat komentář
Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Vaše příběhy a úvahy 
Měli jsme zdravé "naočkované" dítě. V roce mu diagnostikovali komunikující hydrocefalus....
Komentáře (3)
