Milenčin očkovací příběh

Milenka se narodila jako zdravé miminko, do půl roku věku neměla snad ani rýmu, zda byl její imunitní

systém už vrozeně oslabený nebo se třeba pomaleji vyvíjel, to už je dnes těžko zjistitelné, v prvních

měsících tomu nic nenasvědčovalo. Takže začala být očkována podle běžného očkovacího kalendáře,

v porodnici TBC, ve třech měsících první dávku záškrt, tetanus, dávivý kašel, haemophilus, žloutenka

B a obrna.

 

Na první dvě dávky reakce nebyla kromě několikadenního bojkotu kojení, ovšem na třetí dávku měla

Milenka prudkou horečnatou reakci. Horečka jí vyskočila, jakmile jsme přišli domů od lékaře. Nikdy

dřív jsem neviděla tak bledé dítě, ležela, ani se nepohnula, oči zavřené, naprosto bezvládná jako

hadrová panenka. Dala jsem jí antipyretika a volala lékaři, doporučil pokračovat v podávání antipyretik,

dělat zábaly. Trvalo to asi tři dny.

Jenže od té doby jakoby Milenka ztratila obranyschopnost. Obvykle v odstupu několika týdnů ji trápila

jedna viróza za druhou. Později se přidaly i bakteriální infekce a ATB. Kromě toho došlo k zastavení

ve vývoji, v 6 měsících se malá plazila po bříšku, svižně se takto pohybovala po celé místnosti, po

té reakci na očkování zůstala v tomto stádiu další 4 měsíce, do desátého měsíce nezačala lézt ani

pořádně sedět, teprve po zahájení rehabilitace pomocí Vojtovy metody se stav zlepšil a postupně

srovnal.

Na mou žádost nechal lékař udělat test imunity, vyšly snížené hodnoty buněčné TH1 složky imunity,

ovšem lékař mi tvrdil, že podobné hodnoty má značné množství dětí v jejím věku. Tyto hodnoty

prý nejsou ani kontraindikací pro očkování, tou jsou pouze závažné poruchy imunity. A tak lékař

naočkoval Milenku Trivivakem, živou virovou vakcínou proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím.

Co následovalo, popíšu jen krátce, po neurčitých příznacích choroby jako je nechutenství, nadměrná

únava, spavost, rozladěnost, následovaly už značně závažné neurologické příznaky nejistá chůze,

špatná koordinace pohybů, šilhání, krutá bolest hlavičky s nauzeou až zvracením, neschopnost chodit,

postavit se, sedět, postupně pak epileptické záchvaty, trvalý třes končetin, paralýza, epileptický status,

bezvědomí, otok mozku a smrt. Je nepochopitelné, že i po objevení těch závažnějších neurologických

příznaků jsme ač pod lékařským dohledem zůstali ještě 14 dní doma bez léčby s probíhající

encefalitidou, která samozřejmě ovšem nebyla lékařem rozpoznána. Důvodem nerozpoznání byl

pravděpodobně velmi subakutní průběh zcela bez teplot, podle mého názoru očkování tak zatížilo

oslabený imunitní systém, že ten nebyl schopen na hrozící nebezpečí vůbec adekvátním způsobem

reagovat.

Konečná diagnóza byla virová meningoencefalitida (zánět mozku a mozkových blan), možná

herpetického původu, , ale přímo DNA herpesviru nalezena nebyla ani v jednom z mnoha odběrů

likvoru ani při pitvě, takže je tu ještě možnost postvakcinační encefalitidy. V případě herpetické

encefalitidy je velmi pravděpodobné, že jejímu vzniku muselo předcházet vážné selhání imunity.

Takže mě přirozeně napadá otázka, co to selhání imunity způsobilo a v případě Milenky je to jasně

očkování. Při testech, které se dělaly už v době její nemoci v nemocnici, byla zjištěna už velmi

závažná porucha buněčné imunity, zatímco, jak jsem se už zmiňovala, před očkování jen velmi mírná.

Na závěr doplním, že lékaři v nemocnicích původně souvislost s očkováním připouštěli, dokonce

v době, kdy Milenka ještě žila, mě na ni upozornili, ovšem po její smrti se souvislostí s očkováním

nikdo nechtěl zabývat, na mojí přímou otázku mi odpověděli, že souvislost se nedá vyloučit, ale

očkování je velmi důležité a prostě to jen byla smůla a tak nikdo z lékařů od našeho pediatra, který

očkoval, přes všechny ty lékaře, kteří ji léčili a měli tu informaci, že byla před tím očkovaná, nenahlásil

na SÚKL podezření na nežádoucí účinek, to jsem musela udělat až po letech já a skutečně mi od

nich bylo s údivem potvrzeno, že nikdo nic nehlásil. Zřejmě encefalitida s následkem smrti není dost

závažná záležitost, aby to hlásili.:-( Nedělám si potom iluze, že by snad hlásili ty méně závažné.

Náš pediatr nejen nic nehlásil, ale nedokázal si ani uvědomit, že potíže, které malá má a které byly

vyvolány probíhající encefalitidou, mohou souviset s předchozím očkováním, nechal malé rentgenovat

nohu, nebyla schopná se postavit a zvracení prohlašoval nejspíš za střevní chřipku, také nás nechal

bez léčby další dva týdny doma, protože si možnost vzniku encefalitidy po očkování prostě nepřipustil.

Je to lékař s více než 30 letou praxí. Sám mi před očkováním říkal, že nikdy za celou svou praxi

nezažil, že by dítě mělo nějaký závažnější následek po očkování. Vzhledem k tomu, že nenahlásil

ani tu encefalitidu, je jasné, že následek nezažil, protože si problém vzniklý po očkování nikdy s

očkováním nespojil. A myslím, že podobně to má většina pediatrů.