Příběh ze záchranky

Dobrý den,

chtěl bych se s Vámi podělit o příběh z praxe zdravotnického záchranáře, který poukazuje na nezájem a bagatelizování nežádoucích účinků po očkování a na neindividuální a nerozumný přístup ze stran některých pediatrů.

Jednoho večera volala matka 3 měsíčního miminka, které mělo klonické křeče nebo něco vdechlo, jednoduše, že nedýchá a modrá. Při příjezdu na místo dítě už dýchalo, bylo apatické, moc nereagovalo, mělo svěšené ruce, nehýbalo se. Pěnilo kolem úst. Matka popsala, že bylo prohnuté  dozadu jak luk a celé zaťaté. Záchranář se ptal matky, jestli se dítě s něčím léčí a na okolnosti, co stavu předcházelo. Ta mu sdělila, že už dříve křeče měl, ale nikdy tak vážné. Miminko bylo předčasně narozené a bylo několik dnů na resuscitační péči. Jinak se nic zásadního nedělo, snad jen, že bylo miminko od včera trochu "divné" a mimochodem, že včera byli na očkování.

 

I přes jeho anamnézu mu dětská lékařka podala Hexavakcínu, Prevenar a Rotaviry najednou.

Během několika minut se stav miminka pomalu vracel do normálu. Začalo se více hýbat, rozhlížet kolem sebe. Po převozu na dětské oddělení je na chodbě čekala lékařka se zdravotní sestrou:

"Tak co to vezete za křeče? To by mě opravdu zajímalo?"

Záchranář sdělil lékařce, respektive chtěl sdělit, že dítě bylo včera očkováno třemi vakcínami. Lékařku to vůbec nezajímalo, to přece není nijak důležité. Arogantním způsobem se ptala : " dál, ještě něco? co máte dál?"

Popsal tedy stav dítěte po příjezdu záchranné služby na místo. ­ Prohnuté dozadu v křeči..

" hmm.. takže rozčílené děcko, asi kolika. A matka je zbytečně hysterická."

­ Pěnu u úst a apatické, na okolí moc nereagovalo.

" hmm.. no to oni si děti dělají takhle bubliny, to je normální víte?"

Nebyly to normální bubliny. Byla to spíše pěna u úst jako při klasickém epileptické záchvatu. A také ta apatie a svěšené ruce. To děti přece normálně nedělají. Nebo ano?

Lékařka se stále spíše snažila dokázat, že dítěti vlastně nic není namísto toho, aby uznala informace podané záchranářem jako reálné a snažila se je prověřit. A tak se dále ptala způsobem který měl situaci spíše bagatelizovat. Dál už si lékařka dítě převzala a záchranář zůstal nevěřícně stát. Absolutně nikoho nezajímalo, že včera bylo dítě očkováno.

A jak se to celé uzavřelo? Dítě mělo koliku, u které se prohnulo a hysterická matka zpanikařila. A protože u toho nebyl doktor, tak to nebylo vážné a záchranář to přehání. Hlavně sem netahejte očkování.

Umíte si někdo představit, že by vůbec takový ošetřující lékař dokázal někdy nahlásit na SUKL nebo snad popsat do zdravotnické dokumentace nežádoucí reakci v souvislosti s očkováním? Já tedy ne. Často se sám sebe ptám, co je příčinou takového striktního zamítnutí nežádoucích reakcí po očkování. Neumím si představit, že ze stran lékařů je to neznalost. Vždyť informace o těchto reakcích jsou v každém příbalovém letáku. Jsou jednoduše reálné a prostě jsou. Jistě není dobré vidět za každým zhoršením zdravotního stavu souvislost s očkováním. Co je jistě horší, nevidět tuto souvislost vůbec.

VM