Věřte svému instinktu!

Než se rozepíši o naší zkušenosti na téma očkování, chtěl bych zdůraznit, že nejsme rodiče, kteří jsou odpůrci očkování! Jediné co požadujeme je individuální přístup lékařů, vzhledem ke zdravotnímu stavu dítěte! Dále bych chtěl upozornit, že zde nebudu uvádět osobní informace o nás ani o lékařích zainteresovaných v našem případu z důvodu ochrany osobních údajů a také proto, že nechceme nijak poškodit jakéhokoliv lékaře, nebo odborníka.

Četli jsme zde mnoho příběhů, které kvůli očkování neskončili dobře. Vzhledem k tomu, že jsme ještě neprošli prvním očkováním, náš příběh není jedním z nich. Chceme se jen podělit s ostatními rodiči se zkušenostmi o přístupu lékařů, podpořit je v důvěru ve vlastní intuici a třeba pomoci váhajícím rodičům, jako jsme byli my sami.

 

 

Naše dcera se narodila v srpnu 2014 císařským řezem. Důvodem k tomuto zákroku byla poloha koncem pánevním. Nejdříve jsme přemýšleli o tom, že bychom i přes to zvolili porod přirozenou cestou, ale nakonec jsme se rozhodli podstoupit výše zmiňovaný zákrok.

Naše dcera byla „vyndána“ v době „37 + 5“, ačkoliv k tomu nebyl žádný důvod. Běžná doba, pokud nenastanou komplikace, pro císařský řez je minimálně 38 týden, což jsme však s manželkou v té době nevěděli (zase jednou slepá důvěra v lékaře) a gynekologem nám tato informace byla sdělena až při kontrole po šestinedělí.

Z tohoto důvodu musela manželka s dcerou strávit 4 dny navíc na neonatologickém oddělení (inkubátor). Porodní váha byla 2,8kg a z počátku jsme měli problém s tím, že dcera byla apatická, nechtěla sama papat a tak musela být „nastartována“ zavedením sondy do žaludku. Radost ze zdravého miminka u nás převážila a při odchodu z porodnice jsme tuto skutečnost hodili za hlavu a těšili se na společné chvíle.

V tuto dobu jsme se s manželkou začali zajímat o povinné očkování. Náš zájem byl povzbuzen především nižší porodní váhou dcery a informací, že se nebere ohled na předčasný porod a očkuje se 2 měsíce od reálného termínu narození a také skutečností, že po očkování je velmi častým příznakem ztráta chuti k jídlu a my jsme se nechtěli znovu vracet k sondám.

Vývoj naší dcery pokračoval ukázkovým tempem, kdy jsme nabírali 250g týdně za což jsme byli od našeho pediatra pochváleni a při první návštěvě jsme také dostali první informace o povinných a nepovinných očkováních a materiály k nastudování včetně některých odkazů, kde se dají prý sehnat objektivní informace. Po našem dotazu, zda je možné očkování odložit a dcerku očkovat déle (zejména kvůli nižší váze a lehké nedonošenosti) jsme se dozvěděli, že toto nelze.

Začali jsme tedy se samostudiem, a čím hlouběji jsme se dostávali, tím více jsme byli zděšeni „objektivními informacemi a fakty“. Přečetli jsme nespočet studií a zkušeností s „hexou“, dostali jsme se i k informacím na příbalových letácích pro lékaře, k doporučením výrobců vakcín, k systémům očkování v jiných zemích a co nás nejvíce dostalo, byla odpovědnost za poškození vlivem očkování.

Je totiž fakt, že pokud se rozhodnete své dítě neočkovat povinnou „hexou“, nesete (logicky) odpovědnost za případné následky. Jenže! Pokud se rozhodnete očkovat a dítě bude vlivem očkování fyzicky, či mentálně poškozené, nesete tuto odpovědnost také vy! Již z tohoto je zřejmé, že neexistuje žádná „zákonná páka na pediatry“ v tom smyslu, že nemají důvod se individuálně zabývat jednotlivými případy, protože zodpovědnost neleží na jejich bedrech. Předpokládal bych, že pokud mi zákon něco nařizuje a já to učiním, za následky by měl nést odpovědnost právě stát jakožto tvůrce zákona.

A teď to hlavní. Na základě spousty hodin strávených studiem dostupných materiálů a zákonů, jsme se rozhodli odložit očkování alespoň o měsíc (na 3 měsíce věku). Důvody byly jasné. Nízká porodní váha, předčasný porod a především fakt, že jsme ještě naši dceru neznali natolik, abychom v případě projevu nežádoucích účinků mohli říct „toto její chování není obvyklé“. Za dobu dvou měsíců si naše dcera teprve vytvářela svůj denní režim a my jsme teprve zjišťovali její reakce na různé podněty. Jinak řečeno, kdyby přestala naše dcera vnímat okolní podněty po podání vakcíny, nebyli bychom schopni říct, zda to je, nebo není obvyklé. Chtěli jsme ji zkrátka lépe poznat.

Po krátké době se na naší dceři začali projevovat následky nepřirozené polohy v bříšku. Hlavičku měla otočenou pouze vlevo a zatuhlost svalů jí nedovolovala hlavičku otočit. Na následující pravidelné kontrole u pediatra nám bylo vystaveno doporučení k návštěvě centra, kde se cvičí Vojtova metoda a zároveň to byl den, kdy se měla podat první dávka hexa vakcíny. Po tom co manželka oznámila pediatrovi, že chceme odložit očkování alespoň o jeden měsíc, tak byla následujících 40 minut masírována argumenty, výhrůžkami a dalšími informacemi, z nichž se některé později ukázali jako nepravdivé.

Odcházela odtud zpocená a rozklepaná, ale rozhodnutí nezměnila ani pod tímto nátlakem, jehož vrchol bylo podepsání negativního reversu, že svým jednáním ohrožuje život svého dítěte, protože k odkladu neexistuje žádný zdravotní ani jiný důvod, přestože manželka pediatrovi několikráte opakovalo, že má dcera lehkou rýmu a posledních pár dní hůře spinkala.

Dále jsme s dcerou cvičili, papali, spinkali a žili jsme v pocitu, zda jsme skutečně neměli očkovat. Psychologický nátlak, vytvořený lékařem nás tehdy velmi nalomil.

Dnes, a to je důvod proč jsem se rozhodl napsat tuto esej, jsme navštívili neurologa proto, aby dceru zkontroloval a řekl nám, zda cvičení pomáhá a aby kontroloval případné zlepšení či zhoršení stavu. Bez jakéhokoliv podnětu, nebo dokonce položení otázky ohledně očkování se sám zeptal, zda už jsme očkovali. Když manželka odpověděla, že ne, že jsme to odložili i přes povinnost podepsání negativního reversu, tak se pousmál a odpověděl, že vzhledem k nedonošenosti, nízké porodní váhy a v tomto procesu (Vojtova metoda) to není vhodné a že máme očkování odložit při nejmenším na začátek prosince tohoto roku. Totéž napsal i do lékařské zprávy pro našeho pediatra.

Nevím, jestli si dokážete představit ten pocit, který jsme s manželkou prožívali, když nám byla sdělena tato skutečnost a nám se potvrdilo vše, k čemu jsme před tím sami došli.

Myslím si, že jedině zodpovědný rodič dítěte zná nejlépe jeho potřeby a myslím si také, že tato „výhra“ malé bitvy mezi selským rozumem rodičů a neidentifikovatelným nátlakem, možná farmaceutických firem, možná skutečného přesvědčení lékaře je toho důkazem.

Na závěr bych použil dvě odlehčené analogie, které mě napadají, ve vztahu k našemu rozhodování.

„Stejně jako při výběru jakéhokoliv produktu do své domácnosti chci od výrobce tu nejvyšší kvalitu a profesionalitu, tak i při výběru lékaře žádám totéž.  O to víc, když jde o zdraví a život mého dítěte.“

Normal 0 false false false CS JA X-NONE /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Table Normal"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:Calibri; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin;}

„Stejně jako jsem přesvědčen, že díky sportu zvyšuji imunitu svého těla před nemocí, tak jsem přesvědčen, že očkování je také jedna z možností této ochrany. Pokud jsem už ale nemocný, sport mi tuto nemoc může pouze zhoršit stejně tak, jako očkování. Jsem tedy přesvědčen, že pro aplikaci obou způsobů ochrany musí být mé tělo na počátku zcela zdravé. Lpím na tom o to víc, pokud jde o mé dítě!“

D.D.