Proč jsme ztratili důvěru v očkování

Naše dcera se narodila v prosinci 2006 jako naprosto zdravé donošené miminko s apgar skóre 10, 10, 10. Do čtyř měsíců byla Baruška pohodové a zdravé dítko a její vývoj odpovídal věku. V průběhu pátého měsíce absolvovala očkování tetravakcínou DTP-Hib a současně monovakcínou HBV.
Desátý den po očkování Baruška po kojení z ničeho nic začala modrat, škubat sebou a oči jí šly v sloup. Myslela jsem, že umírá. Byl to jeden z nejhorších zážitků v mém životě, ovšem takových se následně dostavilo mnoho. Záchvat trval pár vteřin. Když ustal, zůstala ležet jako hadrová panenka. Po této příhodě jsem odjela s malou na pohotovost. Zde nás lékařka prohlédla a poslala nás na pozorování do nemocnice.

V Klaudiánově nemocnici dostala Baruška ještě dva malé záchvaty. CT mozku vyloučilo úraz či poškození mozku. Neuroložka, která vyhodnocovala EEG mi řekla, že tak hezké EEG u tak malého dítěte neviděla a že se nejspíš jednalo o febrilní křeče. Dostala jsem poučení, jak se v případě dalších křečí chovat a po týdnu jsme byly propuštěny

Pár dní po té, když jsme byly na procházce, dostala Baruška v kočárku další záchvat. Hned jsem volala pediatričce a ta nás poslala opět k neuroložce. Zde nám opět natočili EEG, opět bylo v pořádku a neuroložka nás poslala domů s vitamínem B.

Při dalším záchvatu u nás byla sousedka a pohled na Barušku vůbec nezvládla. Zavolala záchranku. Ta nás odvezla opět do nemocnice v Mladé Boleslavi. Nechali si Barču na jednotce intenzivní péče. Mezera mezi záchvaty se začala zkracovat, ty se objevovaly co 5 až 6 hodin. Večer za mnou přišla paní primářka s tím, že stav Barušky nezvládnou a že požádala Motol, aby nás převzal, bohužel nyní mají plno a budeme tedy muset počkat, až se na JIPu uvolní místo.

Následující den byl zoufalý, evidentně nejen pro mě, ale i pro zdravotníky. Baruška dostávala stále vyšší dávky Diazepanu. Z usměvavého miminka se stala smutná hadrová panenka. Její záchvaty ani po vysokých dávkách léků neustávaly.

Další den nás převezla záchranka do Motola. Přijímající lékař chtěl vidět očkovací průkaz. Když zjistil časovou souslednost očkování a záchvatů, prohlásil, že to mohlo vyvolat očkování, že jim dělá v poslední době problémy. Byla jsem v šoku. Do té doby mne souvislost s očkováním vůbec nenapadla. A nejen mne! Prošly jsme rukama tolika lékařů. Nikdo z nich vakcinaci jako možnou příčinu nevzpomenul.

V Motole nasadili Barušce lék na epilepsii (Liskantin). Doktor mi sdělil, že pokud přes víkend léky nezaberou, budou muset v pondělí odebrat vzorek mozkomíšního moku, aby zjistili, jestli Barči nervovou soustavu něco nenapadlo. Měly jsme štěstí, lék zabral okamžitě. Od nasazení léku přišly ještě dva menší záchvaty a poté nic! Je to 3,5 roku a Bára je bez záchvatů.

Její diagnóza zněla: epileptické záchvaty a hypotonický syndrom. Následovalo mnoho vyšetření – EEG, CT i MR (Magnetická rezonance). Žádné z nich však neprokázalo epilepsii. Nikdy se příčina našeho trápení nezjistila. Rok a půl brala Barča léky na epilepsii, pak jsme je postupně vysazovaly a již dva roky je bez nich. Jsme šťastlivci, náš příběh má snad dobrý konec.

Po naší nelehké zkušenosti jsem si začala zjišťovat informace o vakcínách a očkování obecně. Dnes nepochybuji o tom, že Baruščiny potíže vyvolala očkovací látka. Přestože vakcína, která jí byla aplikována, má mezi nežádoucími účinky neurologické komplikace, včetně křečí, nebyl náš případ oficiálně dán do souvislostí s očkováním. Hlášení na nežádoucí účinek jsem podala až já po dvou letech od incidentu Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Odtud se mi dostalo odpovědi, že souvislost se nedá vyloučit ani potvrdit.  

A mně nezbývá než se ptát, kolik je takových případů jako jsme my? Kolik jich zůstane nenahlášeno? Jak je tedy velká podhlášenost nežádoucích účinků vakcín?  
Pokud se s tímto problémem vědci a lékaři nevypořádají, nebude očkování dostatečně důvěryhodné. Alespoň pro naši rodinu ne.

Markéta