Zpráva ROZALIO pro Evropský soud pro lidská práva

V lednu 2016 zaslalo ROZALIO své Amicus curiae Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) sídlícímu ve Štrasburku.

Před ESLP se dostalo 6 stížností občanů ČR sankcionovaných za odmítnutí očkování nebo nepřijetí či vyloučení dítěte ze školky kvůli neúplnému očkování.

ROZALIO využilo institut Amicus curiae, aby situaci povinného očkování ozřejmilo z pozice rodičů a jejich dětí, tedy příjemců péče, která je jim často vnucována. O nabízení v systému povinného očkování nelze vůbec hovořit.

To je právě ten zásadní rozpor, který ROZALIO popisuje. Očkování v režimu povinném, jehož dodržování se vynucuje sankcemi, nemůže být důvěrohodným.

Nepřijímání dětí do školek je trest za neposlušnost, nikoliv ochrana dětí v kolektivu.

Právě represivní systém používá místo komunikace, osvěty a nabídky, povinný zákrok a místo individuálního plánu plošnou povinnost.

V tomto prostředí boje “kdo si co uhájí”, ať mezi pediatry a rodiči nebo mezi odbornými institucemi a občanskými iniciativami, je málo prostoru pro konstruktivní návrhy a úpravy systému nebo “jen” úpravy očkovacího schématu u jednotlivců. Každý se spíš snaží uhájit svou “pozici”, než najít společné řešení.

ROZALIO předně usiluje o minimalizaci rizik při očkování, vnímá zájem každého jednotlivého dítěte jako prioritu. Proto apeluje na změnu systému, zrušení sankcí jako donucovacího prostředku a požaduje diskusi, možnost pro lékaře očkování nabízet (nikoliv povinně provádět) a pro rodiče očkování volit. Protože jen tak bude dost prostoru pro očkování dítěte podle jeho potřeb, nikoliv podle potřeb systému.

ROZALIO svým Amicus curiae vyslalo zprávu k ESLP, k širšímu porozumění problematiky českého očkovacího systému a k podpoře tvrzení stěžovatelů, že Česká republika svým jednáním porušuje práva zaručená Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvou o lidských právech a biomedicíně.

 

 Amicus curiae (v překladu přítel soudu) je institut anglosaského právního systému, který označuje osobu, která není stranou sporu, ale dobrovolně nabídne soudu informaci o svém právním nebo jiném pohledu na projednávaný případ.

Rozhodnutí, zda přijmout takovou informaci, leží na úvaze soudu.

Nejčastěji bývá, že některá zájmová skupina podává odvolacímu soudu zprávu k případu, v němž by rozhodnutí soudu mohlo mít širší dopad než jen na strany sporu.


 (v češtině níže)

 

 Spolek ROZALIO

Voskovcova 986/12

152 00 Praha 5

 

 The Registrar of the ECHR

The European Court of Human Rights

Council of Europe 

F-67075 Strasbourg Cedex

 France

 Fax: + 33 388412730

 

22th January 2016

 

Re: Written comments regarding Pavel VAVŘIČKA v. Czech republic, Markéta NOVOTNÁ v. Czech republic, Pavel HORNYCH v. Czech republic, Adam BROŽÍK and Radomír DUBSKÝ v. Czech republic, Prokop ROLEČEK v. Czech republic communicated 7th and 9th September 2015.

 

Dear Sir/Madam,

 

ROZALIO - Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování” society (ROZALIO – Parents for better awareness and free choice in vaccination) – is a non-profit organization founded at the beginning of 2007 by a group of parents unsatisfied with the current situation concerning compulsory vaccination. There are more and more parents every year, who want to know more about vaccination, ask questions about the necessity of some vaccinations and their timing and they feel their inalienable right to make free decisions about their children and matters related to them based on sufficient amount of information. There are more than 800 members of Rozalio to this day.

Possible ruling of The European Court of Human Rights in favour of the plaintiffs may contribute to the fulfilment of our goals, that is, not to ensure high prevalence of vaccination only by means of repressive measures, as is the case in the Czech Republic nowadays, but to enable parents to make a free, informed and responsible decision about the health of their child. We believe that the amicus curiae we have sent will help the court to understand the context of Czech vaccination policy and will cast a light on why a number of parents lose trust in important preventive vaccination.

 

  1.  

Rozalio activities take two main routes – informing and supporting parents in solving vaccination-related problem situations and active operation in the area of political lobby.

 

Rozalio is addressed by parents with questions concerning individual approach to vaccination either because of prior adverse reaction of a child to vaccination or because of their primary decision to vaccinate a child in a different schedule than the one imposed by Czech legislation. A very common case of individual parents´ requirement is to vaccinate a child against type B hepatitis at a later age, not in the 9th week as is the standard. Rozalio most often responds to similar questions concerning legislation, individual vaccination schedules and available vaccines in the market via phone or email. Approximately 600 people contacted us with individual enquiries last year. Martina Suchánková, a chairman of Rozalio, also organizes debates with parents on vaccination. There was a total of 55 events organized for parents last year, more than 1600 people took part in the debates last year. A vast majority of parents we meet do not disapprove of vaccination completely, but they require individual approach and vaccination in different schedules than is uniformly regulated by a Czech decree. They are interested in their children´s health and approach vaccination with care, because they are aware that there can be adverse events as with any other medication.

 

Rozalio often supplies the work of the Ministry of Health, paediatricians and other experts by their information activities, since other vaccination schedules than the ones strictly enforced by the state are not offered to parents. Their vaccination-related doubts or deterotation of a child´s health condition are not discussed with them and they are not knowledgeable in labyrinthine legislation. Parents also often do not know how to argue in a debate with officers or doctors, who do not approach them with respect. Ministry of Health still has not created a programme which would inform parents about the importance of vaccination or their rights and obligations in a reliable way. Instead of an effort to raise awareness about the importance of vaccination, the Ministry relies on ensuring the high prevalence of vaccination by strict sanctions and zero tolerance towards individual families. However, this approach leads to still increasing distrust of parents to Czech vaccination system.

 

Rozalio also tries to actively influence the vaccination policy of the state in political sphere by communicating with deputies, Ministry of Health offfcials, by proposing possible changes in legislation and by drawing attention to bad practice learned of directly from parents. Rozalio is a member of a work group by the Ministry of Health for the issue of vaccination.

 

II.

Rozalio considers it fundamanetal to vaccinate with a maximum regard for an individual and his/her interest. Nowadays, the interest of the system is unfortunately put above the interest of each individual child. In the vaccination system which is so strictly defined, there is no space provided for individual and careful approach necessary for the minimization of vaccination-related risks.

 

One given schedule is strictly forced onto all. The approach of paediatricians corresponds with the Ministry of Health policy – what is compulsory needs not be explained and the less informed parents are, the easier it will be for them to accept the current system. Parents usually do not learn from their paediatrician that they can choose different vaccines, a different schedule or later timing or, when a child does not tolerate the vaccination well, that a different less combined vaccine can be selected. Since parents often lack this information, Rozalio tries to inform and support procedures in accordance with the mininimization of vaccination-related risks.

 

Parents are the ones whose greatest interest is for the vaccination to be as sparing as possible and they want to take into account all the particularities of their child. We are therefore convinced that they should be involved in the decision-making process and to be its equal part. The way of repression and pressure on parents which occurrs unfortunately increases the distrust in the vaccination system in the Czech Republic. The repressions also violate the relation of trust between parents and paediatricians. In Rozalio´s opinion, vaccination should be done on the basis of cooperation and communication of parents with their pediatrican with regard for the best interest of the child and with respect for his/her individual needs.

 

One cannot speak of free choice in the current system: parents are in the danger of sanctions for selecting alternative vaccination schedule, doctors for not vaccinating, nursery school headmasters and camp organizers for accepting a child lacking some of the vaccinations against nine obligatory diseases. All stakeholders are under a constant surveillance and pressure of regional public health authorities which are ready to fine heavily. If a very rigid approach of regional public health authority´s officials, reporting of parents who refuse vaccination to a public health authority and social and legal protection of children body investigation and the likely very reluctant approach of paediatricians add to this, the parents who often only want to postpone vaccination to later age get to a very difficult situation.

 

III.

If parents decide to postpone vaccination and thus do not fulfil the valid decree on vaccination, they are faced with a conflict with a doctor in majority of cases. It is rather an exception that physicians respect parent´s decision without further action. Parents often face arrogant behaviour, often with information that they should look for a different paediatrician since the doctor refuses to care for the child anymore.

 

Reporting the family to social and legal protection of children office for suspected negligence follows in the vast majority of cases. Czech legislation obliges a doctor to report suspected abuse or negligence. Areal reporting of parents to social and legal protection of children office occurs on the basis of Czech Medical Chamber´s recommendation without making any distinction whether the denial of vaccination occurred for parent´s conviction, their concern about serious adverse events, for medical reasons or neglect, neglecting healthcare and not attending regular preventive check-ups. Then also families who take proper care of their children and do not want to have their child vaccinated because of, for example, atopic eczema are summoned to proceedings with social and legal protection of children office and have to undergo this inappropriate and useless intervention in the their family life. In some case, a family must endure undignified inspections of their households by social workers even in cases when there is a substantiated reason for objections to further vaccination following prior adverse reaction of the child to vaccination.

 

This practice was criticized by Czech ombudsman already in 2003 and 20041; however his opinion is not respected by doctors or the Ministry of Health. Reporting to social and legal protection of children body is a cardinal violation of trust between a doctor and parents, investigations are not useful and burden officials who should be dealing with families where real children neglect occurs.

 

IV.

Moreover, paediatricians report parents who did not vaccinate in accordance with vaccination schedule to regional public health authorities. However, there is no justification for it in Public health protection Act and they do so mostly on the basis of pressure and inspections from public health authorities, which press doctors to take such actions. That is how a systemic breach of doctor´s duty of confidentiality occurs, for which there is no exemption in this case and there is thus the violation of the necessary relation of trust between a doctor and parents. Public health protection Act states that public health authority staff can come to doctor´s surgery and view the documents of his/her patients. Furthermore it obliges a doctor to provide information about the vaccination of children in his/her care upon prior request. However, the possibility to actively report each not vaccinating family to a public health authority is not imposed by law, although it is quite common in Czech practice.

 

One must point out that doctors in a vast majority of cases do not report to regional public health authorities and social and legal protection of children body with the aim to cause trouble to families, but because they believe it is their duty. It is because public health authorities and expert societies do not provide doctors with correct information on their rights and obligations.

 

Public health authority can impose a sanction on each parent up to the amount of CZK 10.000. This sanction is high but it is not the strongest repression which Czech state exercises against parents refusing (or partially refusing) vaccination.

 

V.

The existence of the provision of Public health protection Act forbidding children access to state and private nurseries, children groups and which forbids them from participating in camps and school trips belongs among the strongest obstacles of parental free decision-making. If parents stand before a decision how and at what age to vaccinate, they are very significantly influenced by these sanctions apart from the imminent fine. A child is excluded from a group in case of incomplete vaccination and is indirectly sanctioned for his/her parents´ decision.

 

Only a child who is duly vaccinated can be accepted to a state and private nursery and children group. Pursuant to Ministry of Health stance of July 27, 20152, it is a child who was applied hexa vaccine at least in 2+1 schedule and who was applied one dose of MMR vaccine. This interpretation of standpoint of July last year thus mitigates previous practice, where hexa vaccine vaccination in 3+1 schedule and two doses of MMR vaccine were required. However, one must bear in mind that a change in interpretation practice without a change of law or decree suffices to the change of practise affecting physical integrity and autonomy of an individual. This is not only this minute change in favour of parents, but also substantial negative changes such as the interpretation of permanent contraindication – see further.

 

The exception for accepting a child who does not have these vaccination completed is a confirmation of permanent contraindication. The wording of Public health protection Act is problematic, because it explicitly requires the contraindication to be permanent. However, the health condition preventing the vaccine from being applied is not deemed permanent by doctor in majority of cases. If a child for example has serious problems with immunity, digestion or suffers from neurologic or serious skin problems, which are considered contraindication to vaccination, these are temporary contraindications. Constitutional court in the desicion case reference number Pl. ÚS 16/14 of last year explained that it is not necessary to insist on the literally given definition “permanent contraindication”, but it will suffice, when it is proved that a child´s health condition does not enable vaccination. Unfortunately not even this interpretation of constitutional court contributed to the change of situation and public health authorities still require an explicit confirmation that the contraindication is permanent. Not even a chief public officer, Vladimír Valenta, respects constitutional court and has issued a standpoint from which an obligation is derived to accept only children who have confirmed permanent contraindication. It thus happens that even children - who are not vaccinated for doctor´s acknowledged medical reasons - cannot attend a nursery and their parents are forced to stay home with them or to pay high amounts for individual babysitting.

This absolutely strict legislation is then totally absurd in comparison with neighbouring countries with analogous epidemiological situation, however not requiring vaccination for accessing children groups.

 

Parents can neither place their child to a private nursery or a private children group, not even in the case that such an institution would be willing to accept this unvaccinated child. There is an imminent fine of up to CZK 500.000 to state and private institutions if they accept a completely unvaccinated child. This is given by regional public health authority. This high sanction has not been given yet, but public health authorities´ staff do not hesitate to threaten the managements of nursery schools and children groups by such high fines.

This legislation seems to be meaningless in particular in the context of a prepared amendment to the School Act which is to introduce a compulsory pres-school attendance for children from 5 years of age. Public health protection Act states that the obligation to accept only vaccinated children does not apply for institutions where attendance is compulsory - which the last year of nursery school can be. A 5-year-old child, who is not completely vaccinated, cannot attend a nursery nowadays. If the bill is passed, then s/he will have to attend and the Ministry of Health does not consider it illogical.

 

Other repressive measures are also a ban on participating in school trips to nature and health recovery events. According to law, a health recovery event is a stay of 30 and more children aged to 15 years for a time period longer than 5 days whose purpose is to strengthen the health of children and their physical fitness. A camp or ski trip can thus be a health recovery event. If 29 children took part in the event, vaccination is not required. If the event is organized within the range of compulsory school attendance, such as school trip to nature or a trip, vaccination is required at all times regardless of the length of the trip or the number of children. Should an organizer of a scout camp, for example, accept even a single child who lacks, for example, only the vaccination against type B hepatitis, which is basically non-transferrable among young children, there is an imminent fine of up to CZK 30.000. Here again Czech vaccination legislation contradicts logic, without this legislation being justifiable epidemiology-wise. In comparison with other states in European area, there is no analogy to these sanctions which do harm in particular to children´s interests.

 

Transferring responsibility of a state to state and private nurseries and camp organizers, who can be sanctioned in case of accepting an incompletely vaccinated child, seems to be questionable to us as well. They thus become an extension of the state and executors of its vaccination policy. The state failing in providing enough information to parents about the importance of vaccination and not being able to create a quality vaccination campaign and ensuring that questions of parents in doubt are answered relies on nurseries´ s headmasters and scout camp organizers to check vaccination and thus to indirectly ensure the prevalence of vaccination in children population. Prof. Jiří Beran, a leading Czech expert on vaccination and one of the most quoted European authors dealing with vaccination, also criticizes this system. In his article for a Czech daily MF DNES3 of April 25 he also says that “state does not explain and advise, only requires.” Furthermore prof. Beran also criticizes the above-mentioned transfer of responsibility of the state for securing sufficient responsibility to nursery headmasters and camp organizers.

 

VI.

One of principal defects of Czech vaccination policy is also the absence of transparent decision-making process about the vaccination schedule and about which vaccines will be covered from public health insurance. There is space for asserting other interests than children´s health and the economic aspect for the payers of public health insurance. Czech vaccination schedule is defined by a decree issued by the Ministry of Health. Public health protection Act then stipulates only a general vaccination duty and refers to this very ministerial decree.

As of 2010, the Ministry of Health has decided about what the vaccination schedule will look like, how will the decree be amended and what further expert recommendations to vaccination will be on the basis of an incentive from National advisory committee on immunization. National advisory committee on immunization is an advisory body to the Ministry of Health currently of 10 members, chairman being a chief public health officer. Committee meetings take place approximately once in 3 months with exclusion of public although law does not say so. We have recently experienced “public excluded” by ourselves, when we were officially invited to a commission meeting where we presented our proposals how to modify vaccination schedule together with RNDr. Petráš, a vaccination expert and promoter. Having presented our proposals in a few minutes, we were told by the chairman of the committee, the chief public health officer, to leave because next proceedings are excluded to public. We found out that 10 people decide about the vaccination policy of the state at proceedings closed to public behind closed doors at the ministry.

Furthermore, the composition of experts de facto deciding about vaccination is not completely balanced. We have been long-term critics of the personnel composition of the committee. The committee is almost entirely made of Czech vaccinology society members, representation of many fields of expertise is missing, and there is no neurologist, immunologist, neonatologist in the committee, i.e. the fields of expertise which are very important to the evaluation and designing changes and expert recommendations. Since the objections to vaccination are usually related to the possible adverse events, it is absolutely necessary that there be experts taking care of children who were harmed by vaccines and who thus know these cases in the committee. Out of these, there is only an allergologist in the commission. Neither of the greatest experts in vaccination, e.g. prof. Beran, doc.Thon (an immunologist) or a vaccination expert RNDr. Petráš, who support vaccination as such very much but do not agree with the repressive approach of the state and do not approve of some recommendations and stances of the committee or of the state vaccination policy are present in the committee. On the contrary, there is, for example, MUDr. Cabrnochová, a paediatrician in specialisation, whose expertise is disputable4, nonetheless she cooperates with GlaxoSmithKline, a manufacturer and supplier of compulsory vaccines. We also believe that there must be a representative of the public in the committee whose standpoints can significantly interfere in lives of families and the economy of the state. However, the Ministry of Health does not take this view. It is likely that it suits both the ministry and the members of the committee that nobody follows their meetings and does not come with a critical view of the matter.

VII.

The introduction of compulsory national scale vaccination against type B hepatitis from 9th week of child´s age is an example illustrating how the change in vaccination schedule is managed in the Czech Republic. The National Institute of Public Health study was processed by experts under the guidance of hepatitis expert Dr. Jaroslav Helcl called „Podklady pro strategii očkování proti virové hepatitidě typu B v ČR (Basis for vaccination strategy against type B viral hepatitis)“5 prior to the introduction of compulsory national scale vaccination in children. The National Institute of Public Health experts did not recommend national scale vaccination of so young children. Still the introduction of compulsory areal vaccination from 9th week of age occurred in 2001, without ministry deriving from a different study recommending national scale vaccination. A possible substitute for the compulsory hexa vaccine (Infanrix Hexa from GSK) by penta vaccine without the component against type B hepatitis was discussed at the meeting of National advisory committee on immunization on June 3, 2011; this change was not recommended by the committee. Again without any argument which would disprove the study conducted by the National Institute of Public Health.

Similarly then, National advisory committee on immunization attempted to prevent parents from selecting a more sparing vaccine. Firstly they declared at a meeting on November 8, 2011 that it is undesirable to be able to replace hexa vaccine by vaccination split to several less combined vaccines or a more sparing tetra vaccine Infanrix Hib on parents´ request. The committee then suggests repression in a form of inspection from the side of insurance companies for the doctors who often vaccinate in a more sparing way, but also repression against parents whose split vaccination. This will then not be paid from public health insurance and they have to pay for it themselves.

In the past, the ministry also ignored criticism of expert public and scientific findings for a longer period of time and was not able to stop decree-regulated vaccination against tuberculosis in matrimony hospitals where it caused deaths 6 in a number of children with immunity disorders.

The problem of compulsory vaccination by hexa vaccine in the schedule of 3+1 is very topical nowadays too. Although the ministry issued a stance owing to which it is possible to accept a child to a nursery with vaccination in 2+1 schedule, 3+1 schedule is still compulsory and there is still the imminent fine from the side of regional public authorities if parents choose to vaccinate in a more sparing, yet with the same effect, way in 2+1 schedule. Doctors are also obliged to adopt the 3+1 vaccination schedule. The more sparing and economical vaccination in 2 + 1 schedule enables SPC hexa vaccines and is supported also by vaccination experts. RNDr. Petráš produced a detailed document7 he presented to National advisory committee on immunization from which it follows that 2+1 vaccination schedule does not jeopardize public health, on the contrary, it is more suitable both from epidemiological and economical viewpoint.

 

His standpoint was confirmed by prof. Beran, who claims:

3+1 schedule is currently used in the Czech Republic, when the first dose is applied at 9th week of life, the second in a month, the third again in a month and the fourth 6 months from the third. These are the shortest possible intervals between the doses of vaccine and it is a pity that the schedule where there is a span of two moths between the first three doses is not used either (Annex 1 SPC InfanrixHexa). 2+1 schedule - when the first dose would be applied in week 13, next in at least 2 months and the third in 6-8 months - is not used at all, although it is an equal schedule and, in my opinion, in terms of long-term protection bringing a higher degree of protection.”

 

doc. Thon expressed his view in the same way:

Hexa vaccine is still in the schedule of 3+1 (i.e. 4 doses) in the decree. However, the same result of protection is well achieved by 2+1 schedule. In terms of immunology, it suffices not to proceed so fast between dose 1 and 2, it means instead of in a month (i.e. 3+1 schedule) to just apply the approximately two-month space between dose 1 and 2 (2+1 schedule). This is what supplies the fundamental time factor for creating immunity memory in the range of specific immunity reaction physiology. The whole of Scandinavia has 2+1 schedule (Sweden, Norway, Denmark, Finland, Iceland), Slovakia, now again Austria and others, including France. This is how not only one dose is saved, but, in particular, the safety of vaccination application and parents´ cooperation are increased simply by giving just the number which is in fact necessary and the cumulative dose of adjuvans (anti-inflammatory agent) is not increased. Naturally, this means saving approximately 100 000 dose a year and this saving will surely be welcome.”

 

All these arguments were presented at the meeting of the committee who, however, did not accept suggested changes and will thus continue in vaccinating in the extensive 3 + 1 schedule. It is apparent for all the above listed reason that the vaccination policy of the Ministry of Health is very non transparent and follows different interests than children´s health.

 

VIII.

 

There was an amendment of Public health protection Act last year, which dealt with the issue of vaccination only marginally, even the minute changes raised the interest of the public in the issue and it provoked a debate on this topic in the chamber of deputies. Our society in cooperation with parents and other subjects drew the attention of deputies and public to the necessity of public engagement in making decisions about vaccinations and the urgency for comprehensive and detailed revision and change in vaccination-related legislation. Based on deputies´ appeal, the ministry founded a Work group for the issue of vaccination, where also Rozalio society is represented. The group is presided by a chief public health officer and there are more than 20 members out of which only 3 represent patients and children parents. This group has met only three times since its promise of establishment (April 2015), while the first meeting dealt only with organization. The negotiations of the work group are unfortunately useless and there are no results. Apparently, the ministry is not willing to change the established system and no suggestions are taken into account.

IX.

Another fundamental problem of Czech system is also the fact that the state has not yet taken responsibility for adverse events of vaccination as is a common case in western European countries, although it regulates vaccination in public health protection interest. All this despite the ruling of constitutional court case reference number Pl. ÚS 19/14 which claims that state should take responsibility. The burden when taking care of children harmed by vaccination and thus incurred costs are borne by a family in full.

 

X.

The above-mentioned facts need to be summed up in a conclusion. Parents who are concerned about adverse events of vaccines or wish for an individual approach for their children mostly encounter an arrogant approach of a doctor and his/her pressure on vaccination to be done exactly pursuant to the ministerial decree. If they postpone or refuse vaccination, parents must undergo humiliating investigation by social and legal protection of children office. Parents are sanctioned with a high fine for their decision and further by the impossibility to place their child in either a state or private nursery or a children group. Their child even cannot participate in school trips or camps and is thus excluded from group, without this measure being justifiable from epidemiology viewpoint. The exclusion of a child from a group occurs also in cases when it is confirmed by a doctor that his/her health condition does not enable the application of a vaccine, but it is not a permanent contraindication. These sanctions are the only tool the Czech Republic uses for ensuring public health protection. The ministry does not use other ways, e.g. information campaigns, which are common in neighbouring countries and suffice for ensuring the necessary degree of vaccination in children population even in case of voluntary vaccination.

 

Czech compulsory vaccination schedule is quite extensive – both in national scale obligation to vaccinate against type B hepatitis, which is basically non-transferrable in children, or in vaccination by hexa vaccine in 3+1 schedule. All this despite the fact that some experts do not approve of vaccination schedule and recommend changes. Ministry renounces any changes and does not take the incentives of public and experts into account. A group of 10 people behind closed doors decide about vaccination in utterly non-transparent way without any control from the public, which can lead to enforcing different interests than children´s health and economical fund drawing from public health insurance.

 

The Czech Republic also fails in implementation of state responsibility for harm caused by vaccination which is criticized also by constitutional court.

 

We are convinced that the information given in our Amicus curiae will contribute to a wider understanding of the problems of Czech vaccination system by the European Court for Human Rights and will thus endorse the assertion of plaintiffs that the Czech Republic breaches rights guaranteed by European Convention on Human Rights and Convention on Human Rights and Biomedicine by these actions.

 

 

 

Martina Suchánková

Chairman of ROZALIO

 

1 Ombudsman stated the following in his final report of 2003:

It follows from the findings of ombudsman that often a mere refusal of vaccinating a child tends to be automatically considered an insufficient parental care for a child. Parents refusing to vaccinate then tend to be threatened with not only a fine but also with a placement of a child to an institutional care without closer investigation of the reason why they refuse vaccination. Such a procedure needs to be called unacceptable. The given procedure would be incompatible with the interest of a child and thus also in contradiction with the Convention on the Right of the Child. Ombudsman is convinced that it is advisable to approach the individual case of refusing vaccination individually, to inform parents in a qualified manner about the given issue, to look into the reasons leading to refusal and to consider, in justified cases, the possibility of an exemption. Only an apparent unjustified not respecting of duty on the side of parents should be sanctioned with an adequate fine as the only possible sanction, should there be a failure in the possibility to reach an agreement.“ Final report is available here: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_2003.pdf

 

 

2 http://www.vakciny.net/AKTUALITY/MZDRP015XJ6W_(914989).pdf

3 We published an article copied from a printed paper on our website here: http://www.rozalio.cz/index.php/o-ockovani/s-odborniky/771-mf-dnes-co-zmenit-pri-ockovani-deti

4 MUDr. Cabrnochová promoted untrue statement that the vaccination against HPV virus has 100 percent efficacy which is a statement the manufacturer was fined for, when used in advertisement, for a deceit of a consumer.

5 Study is available here: https://www.isvav.cz/projectDetail.do?rowId=IZ2478

6 MUDr. Vojtěch Thon´s, Ph.D. article, Bezpečné očkování nejen proti tuberkulóze (Safe vaccination not only against tuberculosis), Zdravotnické noviny, April 29, 2010, available here - http://www.zdn.cz/denni-zpravy/komentare/bezpecne-ockovani-nejen-proti-tuberkuloze-451356: “It is necessary to acknowledge that inexcusable misconduct having occurred in relation to vaccination and iatrogenic harm resulted in documented deaths of at least 8 children (immunodeficiency; pertussis) in the Czech Republic. The fact that Ministry of Health´s officials in charge have not responded to any of the recurrent official incentives of the Czech society of allergology and clinical immunology (ČSAKI) with expertly processed solution other expert medical societies are informed about in detail is in contradiction with all ethical and legal principles. With all consequences.”

7 http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2016_01.htm

I.                

Spolek ROZALIO - Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování - je nezisková organizace, kterou začátkem 2007 založila skupina rodičů nespokojených se současnou situací okolo povinného očkování. Každým rokem přibývá rodičů, kteří chtějí o očkování vědět víc, kladou si otázky o nutnosti některých očkování a jejich načasování, a cítí své nezadatelné právo o svých dětech a záležitostech, které se jich týkají, rozhodovat svobodně a na základě dostatečného množství informací. Dnes má Rozalio více než 800 členů.

Případné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve prospěch stěžovatelů může přispět k naplnění našich cílů, tedy, aby nebyla vysoká proočkovanost zajišťována pouze pomocí represivních opatření, jak tomu v současné chvíli v České republice je, ale aby mohli rodiče svobodně, informovaně a zodpovědně rozhodnout o zdraví svého dítěte. Věříme, že námi zaslaný amicus curiae pomůže soudu porozumět kontextu české očkovací politiky a osvětlí, proč řada rodičů ztrácí důvěru v důležité preventivní očkování, kterým očkování je.

 

II.               

 Činnost Rozalio se větví do dvou hlavních oblastí - informování a podpora rodičů v řešení problematických situací s očkováním a aktivní působení v oblasti politické lobby.

Na Rozalio se obrací rodiče s dotazy ohledně individuálního přístupu k očkování, ať z důvodu předchozí nežádoucí reakce dítěte na očkování nebo z jejich primárního rozhodnutí očkovat dítě jiným schématem, než ukládá česká legislativa. Velmi častým případem individuálního požadavku rodičů je očkovat dítě proti hepatitidě typu B v pozdějším věku, nikoli v 9. týdnu, jak je standardně očkováno. Rozalio na podobné dotazy týkající se nejčastěji legislativy, individuálních schémat očkování a dostupných vakcín na trhu odpovídá telefonicky či e-mailem. Za minulý rok se na nás obrátilo zhruba 600 lidí s individuálními dotazy. Předsedkyně spolku Rozalio Martina Suchánková také pořádá debaty s rodiči o očkování, minulý rok bylo takových akcí pro rodiče uspořádáno 55, za loňský rok se účastnilo debat více než 1600 lidí. Naprostá většina rodičů, se kterými se setkáváme, neodmítají zcela očkování, nýbrž žádají individuální přístup a očkování v jiných schématech, než které jednotně předepisuje česká vyhláška, zajímají se o zdraví svých dětí a přistupují k očkování s opatrností, jelikož jsou si vědomi, že stejně jako jakékoliv jiné léčivo, i očkování může mít nežádoucí účinky.

Rozalio svými informačními aktivitami často supluje práci Ministerstva zdravotnictví, pediatrů a dalších odborníků, jelikož rodičům nejsou nabízena jiná očkovací schémata než jediné státem striktně vynucované, nejsou s nimi komunikovány jejich pochybnosti či zhoršení zdravotního stavu dítěte v souvislosti s očkováním a neorientují se v nepřehledné legislativě. Rodiče si také často neví rady, jak argumentovat v debatě s úředníky či lékaři, kteří k nim nepřistupují s respektem. Ministerstvo zdravotnictví stále nevytvořilo žádný program, který by spolehlivě informoval rodiče o důležitosti očkování, případně o jejich právech a povinnostech. Ministerstvo místo, aby se snažilo zvyšovat povědomí o důležitosti očkování, spoléhá, že vysokou proočkovanost zajistí cestou přísných sankcí a nulové tolerance vůči jednotlivým rodinám. Tento přístup však vede ke stále se zvyšující nedůvěře rodičů v český očkovací systém.

 Rozalio se také aktivně snaží očkovací politiku státu ovlivňovat na půdě politické, komunikuje s poslanci, s úředníky Ministerstva zdravotnictví, navrhuje možné změny úprav a upozorňuje  na špatnou praxi, o které je informováno přímo rodiči. Rozalio je členem Pracovní komise pro problematiku očkování při Ministerstvu zdravotnictví.

 

III.

Rozalio považuje za zásadní, aby očkování bylo prováděno s maximálním ohledem na jedince a jeho zájem. Nyní je bohužel zájem systému nadřazen nad zájem každého jednotivého dítěte. V takto striktně daném režimu očkování není dán prostor pro individuální, pečlivý a opatrný přístup, který je k minimalizaci rizik spojených s očkováním  nezbytný.

Jedno dané schéma se striktně nutí všem. Přístup pediatrů potom odpovídá politice Ministerstva zdravotnictví - co je povinné, nemusí se vysvětlovat, a čím méně budou mít rodiče informací, tím snadněji přijmou současný systém. Rodiče se od svého pediatra většinou nedozvědí, že si mohou vybrat z různých vakcín, jiné schéma nebo pozdější načasování nebo když dítě očkování špatně snáší, lze použít jinou, méně kombinovanou vakcínu. Protože tyto informace rodičům často chybí, snaží se Rozalio informovat a podporovat postupy v souladu s minimalizací rizik spojených s očkováním.

Jsou to právě rodiče, kteří mají největší zájem na tom, aby očkování proběhlo co nejšetrněji a aby byla zohledněna všechna specifika jejich dítěte. Proto jsme přesvědčeni, že by měli být do procesu rozhodování zapojeni a byli jeho rovnocenou součástí. Cesta represe a nátlaku na rodiče, ke kterému dochází, však bohužel zvyšuje nedůvěru v systém očkování v ČR. Represe také narušují vztah důvery mezi rodiči a peditary. Dle spolku Rozalio by mělo probíhat očkování na základě kooperace a komunikace rodičů s pediatrem s ohledem na nejlepší zájem dítěte a s respektem k jeho specifickým individuáním potřebám.

V současném systému, kdy hrozí sankce rodičům za volbu alternativního očkovacího schématu, stejně jako lékařům za neprovedení očkování, ředitelům mateřských škol a organizátorům táborů pro děti za přijetí dítěte, kterému chybí byť jen některé z očkování proti devíti povinným nemocem, nelze hovořit o svobodném rozhodování. Všichni zúčastnění aktéři jsou pod neustálým dohledem a tlakem krajských hygienických stanic, které jsou připraveny udělovat vysoké pokuty. Pokud se k tomu přidá velmi rigidní přístup úředníků krajských hygienických stanic, hlášení rodičů, kteří odmítnou očkování na hygienickou stanici a šetření orgánu sociálně-právní ochrany dítěte a většinou i velice neochotný přístup pediatrů, dostávají se rodiče, kteří chtějí často očkování pouze odložit do pozdějšího věku, do velmi nepříjemné situace.

 

IV.

Pokud se rodiče dítěte rozhodnou očkování odložit a nesplní tak platnou vyhlášku o očkování, ve většině případů je čeká konflikt s lékařem. Je spíše výjimkou, že lékaři bez dalšího respektují rozhodnutí rodičů. Často se rodiče setkají s arogantním jednáním, mnohdy i s informací, že si mají rodiče hledat jiného pediatra, jelikož lékař odmítá mít nadále dítě v péči.

V naprosté většině případů následuje nahlášení rodiny na odbor sociálně-právní ochrany dítěte pro podezření ze zanedbávání péče. Česká legislativa ukládá lékaři povinnost hlásit podezření na týrání či zanedbávání péče o dítě. Na základě doporučení České lékařské komory dochází k plošnému hlášení rodičů na odbor sociálně-právní ochrany dítěte, aniž by se jakkoliv rozlišovalo, zda k odmítnutí očkování došlo z přesvědčení rodičů, jejich obavy z vážných nežádoucích účinků, ze zdravotních důvodů nebo z nedbalosti, zanedbávání zdravotní péče a nedocházení na pravidelné preventivní prohlídky. Potom jsou i rodiny, které o své děti řádně pečují a které nechtějí očkovat dítě, protože má např. atopický ekzém, předvolány na jednání před úředníky orgánu sociálně-právní ochrany dítěte a musejí podstoupit tento nepřiměřený a zbytečný zásah do svého rodinného života. V některých případech je rodina podrobována nedůstojným prohlídkám domácností sociálními pracovnicemi, a to i v případech, kdy má rodina pádný důvod k výhradám k dalšímu očkování po předchozí nežádoucí reakci dítěte po očkování.

Tuto praxi kritizoval český ombudsman již v roce 2003[1] a 2004, jeho názor však není lékaři, ani ministerstvem zdravotnictví respektován. Nahlášení orgánu sociálně-právní ochrany dítěte zásadním způsobem nabourává důvěru mezi lékařem a rodiči, šetření nejsou účelná a zatěžují úředníky, kteří se mají zabývat rodinami, ve kterých dochází k opravdovému zanedbávání péče o dítě.

 

V.

Dětští lékaři také udávají rodiče, kteří neočkovali v souladu s očkovacím kalendářem hygienickým stanicím. K tomu ovšem nemají ze zákona o ochraně veřejného zdraví oprávnění a činí tak především na základě tlaku a kontrol z hygienických stanic, které k tomuto jednání lékaře nabádají. Dochází tím k systematickému porušování povinné lékařské mlčenlivosti, ze které pro tento případ není dána žádná výjimka, a dochází také k narušování potřebného vztahu důvěry mezi lékařem a rodiči. Zákon o ochraně veřejného zdraví říká, že pracovníci hygienické stanice mohou přijít do ordinace k lékaři a nahlédnout do dokumentace jeho pacientů, dále ukládá lékaři na základě předchozího vyžádání poskytnout informace o očkování dětí, které jsou v jeho péči. Zákon ovšem neukládá možnost, aby lékař sám aktivně hlásil každou neočkující rodinu na hygienickou stanici, i přesto je v české praxi tento postup zcela běžný.

Nutno podotknout, že lékaři hlášení krajské hygienické stanici a orgánu sociálně-právní ochrany dětí v naprosté většině případů neprovádějí s cílem dělat rodinám potíže, ale z toho důvodu, že mají za to, že je to jejich povinnost. Je to proto, že hygienické stanice i odborné společnosti lékařům neposkytují správné informace o jejich právech a povinnostech.

Hygienická stanice může každému z rodičů uložit sankci až do výše 10.000,- Kč. Tato sankce je sice vysoká, ovšem nejedná se o nejsilnější represi, kterou vůči rodičům odmítajícím (nebo částečně odmítajícím) očkování český stát uplatňuje.

 

VI.

Mezi nejsilnější z překážek svobodného rozhodnutí rodičů patří existence ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, které zakazuje dětem přístup do státních a soukromých školek, dětských skupin a zakazuje účast na táborech a školách v přírodě. Pokud jsou rodiče dítěte postaveni před rozhodnutí jakým způsobem a v jakém věku dítě očkovat, jsou velmi výrazně, kromě hrozící pokuty, ovlivněni těmito sankcemi. Dítě je v případě nekompletního očkování vyčleněno z kolektivu a je nepřímo sankcionováno za rozhodnutí svých rodičů.

Do státní i soukromé mateřské školy a dětské skupiny může být přijato pouze dítě, které je řádně očkováno, čímž se dle stanoviska Ministerstva zdravotnictví z 27. 7. 2015[2] rozumí dítě, kterému byla aplikována hexavakcína alespoň ve schématu 2 + 1 a kterému byla aplikována jedna dávka MMR vakcíny. V červenci loňského roku tedy došlo tímto výkladovým stanoviskem ke zmírnění předchozí praxe, kdy bylo vyžadováno očkování hexavakcínou ve schématu 3 + 1 a dvěma dávkami MMR vakcíny. Je ovšem na pováženou, že ke změně praxe zasahující fyzickou integritu a autonomii jednotlivce stačí jen změna výkladové praxe bez změny zákona nebo vyhlášky, a to nejen tato nepatrná změna ve prospěch volby rodičů, ale rovněž výrazné negativní změny, jako například výklad trvalé kontraindikace – viz dále.

Výjimkou pro přijetí dítěte, které nemá splněna tato očkování, je potvrzení o trvalé kontraindikaci. Problematické je znění zákona o ochraně veřejného zdraví, jelikož je výslovně vyžadováno, aby byla kontraindikace trvalá. Většinou ovšem zdravotní stav, který brání podání očkovací látky, není lékařem posouzen jako trvalý. V případě, že má dítě například vážné problémy s imunitou, trávením nebo trpí neurologickými či vážnými kožními problémy, které jsou lékaři posouzeny jako kontraindikace k podání očkovací látky, jedná se o kontraindikace dočasné.  Ústavní soud v loňském roce v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/14 vyložil, že není nutné trvat na doslovně uvedené definici „trvalá kontraindikace“, ale postačí, když je prokázáno, že zdravotní stav dítěte nedovoluje podání očkovací látky. Bohužel ani tento výklad Ústavního soudu nepřispěl k tomu, aby se situace změnila a úředníci hygienických stanic stále vyžadují, aby bylo výslovně potvrzeno, že kontraindikace je trvalá. Ani hlavní hygienik Vladimír Valenta nerespektuje Ústavní soud a vydal stanovisko, ze kterého plyne povinnost přijímat pouze děti, které mají potvrzeno, že kontraindikace je trvalá. Dochází tak k tomu, že i děti, které nejsou očkovány z lékařem uznaných zdravotních důvodů, nemohou chodit do školky a jejich rodiče jsou nuceni zůstat s nimi doma nebo hradit vysoké částky za individuální hlídání dítěte.

Tato naprosto striktní úprava potom vyznívá zcela absurdně ve srovnání se sousedními zeměmi s obdobnou epidemiologickou situací, které však očkování pro přístup do dětských kolektivů nevyžadují.

Rodiče nemohou své dítě umístit ani do soukromé školky či soukromé dětské skupiny, a to ani v případě, že vedení takového zařízení by bylo ochotno neočkované dítě přijmout. Státním, ovšem i soukromým zařízením, hrozí v případě přijetí nekompletně očkovaného dítěte pokuta až do výše 500.000,- Kč udělená krajskou hygienickou stanicí. Takto vysoká sankce zatím nebyla udělena, ovšem pracovníci hygienických stanic neváhají ředitele školek a dětských skupin takto vysokými pokutami zastrašovat.

Jako nesmyslné se toto opatření jeví zejména v kontextu připravované novely školského zákona, který má zavést roční povinnou předškolní docházku od 5 let. Zákon o ochraně veřejného zdraví uvádí, že povinnost přijímat pouze očkované děti neplatí pro zařízení, do nichž je docházka povinná, což může být právě poslední rok mateřské školy. Pětileté dítě, které není kompletně očkováno, tedy dnes do školky nesmí, v případě schválení zákona, tak ovšem bude muset a Ministerstvo zdravotnictví to nepovažuje za nelogické.

Mezi další represivní opatření patří také zákaz účasti na školách v přírodě a zotavovacích akcích. Zotavovací akcí je dle zákona pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost. Zotavovací akcí tedy může být tábor nebo lyžařský výcvik. Pokud by se pobytu účastnilo 29 dětí, očkování se nevyžaduje. V případě, že je akce pořádaná v rámci školní docházky, jako škola v přírodě nebo školní výlet, očkování se vyžaduje vždy bez ohledu na délku pobytu či počet dětí. V případě, že například organizátor skautského tábora přijme byť jediné dítě, kterému chybí třeba jen očkování proti hepatitidě B, která je mezi malými dětmi v podstatě nepřenositelná, hrozí mu pokuta až do výše 30.000,- Kč. Zde opět česká legislativa upravující očkování rozporuje logice, aniž by tato legislativní opatření byla odůvodnitelná z epidemiologického hlediska. Ve srovnání s ostatními státy v evropském regionu tyto sankce, které poškozují zejména zájmy dětí, nemají obdoby.

Jako problematické se nám jeví také přenášení odpovědnosti státu na státní i soukromé školky a organizátory táborů, kteří v případě přijetí nekompletně očkovaného dítěte mohou být sankcionováni. Stávají se tak prodlouženou rukou státu a vykonavatelem jeho očkovací politiky. Stát, který selhává v tom, aby rodiče dostatečně informoval o důležitosti očkování a není schopen vytvořit kvalitní očkovací kampaň a zajistit zodpovězení dotazů pochybujících rodičů, spoléhá na to, že budou provedení očkování kontrolovat ředitelé mateřských škol a organizátoři skautských táborů a tím nepřímo zajistí, aby nedošlo k poklesu proočkovanosti dětské populace. Tento systém kritizuje i přední český odborník na očkování a jeden z nejcitovanějších evropských autorů, kteří se zabývají očkováním, prof. Jiří Beran. Ten například ve svém článku z 25. 4. 2015 pro české noviny MF DNES[3] mimo jiné uvádí, že „stát nevysvětluje a neradí, jen vyžaduje“. Dále také prof. Beran kritizuje zmiňované přenášení odpovědnosti státu za zajištění dostatečné odpovědnosti na ředitele školek a organizátory táborů.

 

VII.

Mezi zásadní nedostatky české očkovací politiky patří také absence transparentního rozhodování o očkovacím kalendáři a o tom, které vakcíny budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Existuje zde tedy prostor k prosazování jiných zájmů, než je zdraví dětí a ekonomická výhodnost pro plátce veřejného zdravotního pojištění. Český očkovací kalendář je upraven vyhláškou, kterou vydává Ministerstvo zdravotnictví. Zákon o ochraně veřejného zdraví potom stanoví pouze obecnou očkovací povinnost a odkazuje právě na tuto ministerskou vyhlášku.

Od roku 2010 rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví na základě podnětu Národní imunizační komise o tom, jak bude očkovací kalendář vypadat a jak se vyhláška upraví, a jaká budou další odborná doporučení k očkování. Národní imunizační komise je poradní orgán Ministerstva zdravotnictví, který má v současnosti 10 členů, předsedou je hlavní hygienik. Jednání komise probíhají zhruba jednou za 3 měsíce a jeho jednání jsou neveřejná, i přesto, že jednací řád komise tuto záležitost nikterak neupravuje. O tom, že jsou jednání neveřejná jsme se nedávno přesvědčili na vlastní kůži, když jsme byli oficiálně přizváni na jednání komise, kde jsme společně s RNDr. Petrášem, odborníkem a propagátorem očkování, předložili naše návrhy na úpravu očkovacího kalendáře. Poté, co jsme během několika minut odprezentovali naše návrhy, bylo nám řečeno předsedou komise, hlavním hygienikem, že máme odejít, protože další průběh jednání je neveřejný. Přesvědčili jsme se, že o očkovací politice státu rozhoduje 10 osob na veřejnosti nepřístupných jednáních za zavřenými dveřmi na ministerstvu.

Složení odborníků, kteří o očkování de facto rozhodují, navíc není zcela vyvážené. Dlouhodobě kritizujeme personální složení komise. Komise je téměř celá složena ze členů české vakcinologické společnosti, chybí zastoupení mnoha odborností, v komisi nezasedá žádný neurolog, imunolog, neonatolog, tedy odbornosti, které jsou k posuzování a navrhování změn a odborných doporučení velmi důležité. S ohledem na to, že námitky proti očkování většinou souvisí právě s možnými nežádoucími účinky, je naprosto nezbytné, aby v komisi byli odborníci, kteří přímo pečují o děti, které byly vakcínami poškozeny a znají tak tyto případy. Z těchto je v komisi jediná alergoložka.   V komisi nezasedá jeden z největších odborníků na vakcinaci, např. prof. Beran,  imunolog docent Thon nebo odborník na očkování RNDr. Petráš, kteří velmi podporují vakcinaci jako takovou, ovšem nesouhlasí s represivním přístupem státu a nesouhlasí ani po odborné stránce s některými doporučeními a stanovisky komise, ani s očkovací politikou ministerstva. V komisi naopak zasedá např. MUDr. Cabrnochová, specializací pediatrička, jejíž odbornost je sporná[4], nicméně spolupracuje se společností GlaxoSmithKline, výrobcem a dodavatelem povinných vakcín. Domníváme se také, že v komisi, jejíž stanoviska mohou výrazně zasahovat do života rodin i do ekonomiky státu, musí zasedat i někdo ze zástupců veřejnosti. Ministerstvo zdravotnictví však tento názor nezastává, pravděpodobně ministerstvu i členům komise vyhovuje, že nikdo nesleduje jejich jednání a nepřichází s kritickým pohledem na věc.

 

VIII.

Jak probíhá v České republice změna očkovacího kalendáře, ilustruje například zavedení povinného plošného očkování proti hepatitidě typu B od 9. týdne věku dítěte. Před zavedením plošného povinného očkování dětí byla odborníky pod vedením experta na hepatitidu Dr. Jaroslava Helcla zpracována studie Státního zdravotního ústavu s názvem „Podklady pro strategii očkování proti virové hepatitidě typu B v ČR“[5]. Odborníci ze Státního zdravotního ústavu nedoporučili plošné očkování takto malých dětí, i přesto však k zavedení povinného plošného očkování od 9. týdne v roce 2001 došlo, aniž by Ministerstvo vycházelo z nějaké jiné studie, která plošné očkování doporučuje. Na zasedání Národní imunizační komise 3. 6. 2011 se řešila možná náhrada povinné hexavakcíny (Infanrix Hexa od firmy GSK) pentavakcínou bez složky proti hepatitidě B, tuto změnu komise nedoporučila. Opět bez jakékoliv argumentace, která by vyvracela studii provedenou Státním zdravotním ústavem.

Obdobně se pak národní imunizační komise snažila bránit rodičům ve výběru šetrnější vakcíny. Jednak na jednání dne 8. 11. 2011 deklarovala, že je nežádoucí, aby na žádost rodičů bylo možné očkování hexavakcínou nahradit očkováním rozloženým na několik méně kombinovaných nebo šetrnější tetravakcínou Infanrix Hib. U lékařů, kteří šetrnějším způsobem očkují, často pak komise navrhuje represi ve formě kontrol ze strany pojišťoven, ale i represi vůči rodičům, kterým pak rozložené očkování nebude hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a musí si jej hradit sami.

Ministerstvo zdravotnictví také například v minulosti delší dobu ignorovalo kritiku odborné veřejnosti a vědecké poznatky a nebylo schopno zastavit vyhláškou nařizované očkování proti tuberkulóze v porodnicích, které řadě dětí s poruchami imunity způsobilo smrt.[6]

Velmi aktuální je v současnosti také problematika povinného očkování hexavakcínou ve schématu 3 + 1. I přesto, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo stanovisko, díky kterému je možné do školky přijmout dítě očkované ve schématu 2 + 1, schéma 3 + 1 je stále povinné a rodičům v případě využití možnosti očkovat šetrněji, ovšem stejně účinně, ve schématu 2 + 1 stále hrozí udělení pokuty ze strany Krajské hygienické stanice. I lékaři mají povinnost provádět očkování ve schématu 3+1. Šetrnější a ekonomicky výhodnější očkování ve schématu 2 + 1 přitom umožňuje SPC hexavakcíny a podporují ho i odborníci na očkování. RNDr. Petráš vypracoval podrobný dokument[7], který Národní imunizační komisi předložil, ze kterého plyne, že očkování ve schématu 2 + 1 neohrozí veřejné zdraví, naopak je vhodnější jak z hlediska epidemiologického, tak i ekonomického.

Jeho stanovisko potvrdil i prof. Beran, který uvádí:

„V současnosti se v ČR používá schéma 3+1, kdy první dávka se aplikuje na 9 týdnu života, druhá za měsíc, třetí opět za měsíc a čtvrtá za 6 měsíců od třetí. Jsou to nejkratší možné intervaly mezi dávkami vakcíny a je škoda, že se nevyužívá ani schéma, kdy jsou mezi prvními třemi dávkami vakcíny rozestupy dva měsíce (Příloha 1 SPC InfanrixHexa). Schéma 2+1, kdy první dávka by se aplikovala v 13 týdnu, další za nejméně dva měsíce a třetí za 6-8 měsíců se vůbec nepoužívá, ačkoliv jde o schéma zcela rovnocenné a z hlediska dlouhodobé protektivity přinášející podle mého názoru určitě vyšší stupeň ochrany.“

Ve stejném smyslu se vyjádřil i doc. Thon:

„Dosud je ve vyhlášce hexavakcína ve schématu 3 + 1 (tj. 4 dávky). Stejného výsledku ochrany však dosáhne dobře schéma 2 + 1. Odborně imunologicky stačí nepostupovat tak rychle mezi 1. a 2. dávkou, tzn. místo za měsíc (tj. schéma 3+1) prostě použít časový prostor mezi 1. a 2. dávkou cca dva měsíce (schéma 2+1). Tím se dává zásadní fyziologický časový faktor pro vytváření imunitní paměti v rámci fyziologie specifické imunitní reakce. Schéma 2+1 má celá Skandinávie (Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Island), Slovenko, nyní zpět i Rakousko a další, včetně Francie. Tím se ušetří nejen jedna dávka, nýbrž především zvyšuje bezpečnost podání celé vakcinace a spolupráce rodičů již tím, že se podá právě tolik, kolik je fakticky potřeba a nezvyšuje se kumulativní dávka adjuvans, jež je prozánětlivým činitelem. Samozřejmě to znamená ušetření cca 100 000 dávek a toto ušetření bude jistě vítáno.“

Všechny tyto argumenty byly předloženy na jednání komise, která ovšem nepřijala navrhované změny a bude se tak i nadále očkovat v extenzivním schématu 3 + 1. Ze všech výše uvedených důvodů je patrné, že očkovací politika Ministerstva zdravotnictví je velmi netransparentní a sleduje i jiné zájmy, než je zdraví dětí.

 

IX.

V loňském roce proběhla novelizace zákona o ochraně veřejného zdraví, která se pouze okrajově zabývala problematikou očkování, i drobné změny zvýšili zájem veřejnosti o problematiku a rozvířila se v poslanecké sněmovně debata na toto téma. Náš spolek ve spolupráci s rodiči a dalšími subjekty upozornil poslance a veřejnost na nutnost zapojení veřejnosti do rozhodování o očkování a na nutnost komplexní a podrobné revize a změny legislativy, která upravuje očkování. Na základě výzvy poslanců ministerstvo zřídilo Pracovní komisi pro problematiku očkování, ve které je zastoupen i spolek Rozalio.  Skupině předsedá hlavní hygienik, má více než 20 členů a z toho pouze 3 reprezentují pacienty a rodiče dětí. Tato pracovní  komise se však od svého  příslibu zřízení  (duben 2015) sešla pouze třikrát, z toho první jednání bylo pouze organizační. Jednání pracovní komise se bohužel ukazují jako zcela neúčelná a nemají žádné výsledky. Ministerstvo totiž očividně nemá vůli měnit zaběhnutý systém a na žádné návrhy změn není brán zřetel.

 

X.

Dalším zásadním problémem českého systému je i to, že stát dosud nepřevzal odpovědnost za nežádoucí účinky očkování, jak je to běžné v západních evropských zemích, a přesto  nařizuje očkování v zájmu ochrany veřejného zdraví. A to i přesto, že Ústavní soud v rozhodnutí Pl. ÚS 19/14 uvedl, že by měl stát odpovědnost převzít. Zátěž při péči o děti poškozené po očkování a vysoké finanční náklady s tím spojené však stále nese v plné míře rodina.

 

XI.

Závěrem je třeba shrnout výše uvedené skutečnosti. Rodiče, kteří mají obavy z nežádoucích účinků vakcín nebo si přejí individuální přístup pro své dítě, se setkávají většinou s arogantním přístupem lékaře a jeho nátlakem na to, aby bylo provedeno očkování přesně dle ministerské vyhlášky. V případě odložení či odmítnutí očkování rodiče musí podstoupit ponižující šetření orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Za své rozhodnutí jsou rodiče sankcionováni vysokou pokutou a dále nemožností umístit své dítě do státní ani soukromé školky nebo dětské skupiny. Jejich dítě se ani nemůže účastnit školních výletů či táborů a je tedy vyčleněno z kolektivu, aniž by toto opatření bylo odůvodněné z epidemiologického hlediska. K vyčlenění dítěte z kolektivu dochází i v případech, kdy je lékařem potvrzeno, že jeho zdravotní stav nedovoluje podání očkovací látky, ovšem nejedná se o trvalou kontraindikaci.

 Tyto sankce jsou jediným nástrojem, který Česká republika používá k zajištění ochrany veřejného zdraví. Ministerstvo nepoužívá jiné způsoby, např. informační kampaně, které jsou v okolních zemích běžné a postačují k tomu, aby byla i v případě dobrovolného očkování zajištěna potřebná proočkovanost dětské populace.

 Český povinný očkovací kalendář je značně extenzivní, ať už se jedná o plošnou povinnost očkovat proti hepatitidě B, která není mezi dětmi v podstatě přenositelná nebo očkování hexavakcíny ve schématu 3 + 1. A to přesto, že někteří odborníci očkovací kalendář neschvalují a doporučují změny. Jakékoli změny však Ministerstvo odmítá a podněty veřejnosti ani odborníků nebere v potaz. O očkování rozhoduje zcela netransparentně skupina 10ti osob za zavřenými dveřmi, bez jakékoliv kontroly z řad veřejnosti, což může vést k prosazování jiných zájmů, než je zdraví dětí a hospodárné čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění.

Česká republika také selhává v zavedení odpovědnosti státu za újmu způsobenou očkováním, což kritizuje i Ústavní soud.

Jsme přesvědčeni, že informace uvedené v našem Amicus curiae přispějí Evropskému soudu pro lidská práva k širšímu porozumění problematiky českého očkovacího systému a podpoří tvrzení stěžovatelů, že Česká republika svým jednáním porušuje práva zaručená Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvou o lidských právech a biomedicíně.

 

Martina Suchánková, předsedkyně ROZALIO


 

 

 [1] Veřejný ochránce k povinnosti očkování uvedl ve své závěrečné zprávě z roku 2003 následující: 

                „Z poznatků ochránce vyplývá, že často pouhé odmítnutí očkování dítěte bývá automaticky považováno za nedostatečnou péči rodičů o dítě. Rodičům odmítajícím očkování pak bývá bez bližšího zkoumání důvodů, které je k odmítání očkování vedou, vyhrožováno nejen pokutou, ale i umístěním dítěte do ústavní péče. Takový postup je třeba označit za nepřijatelný. Uvedený postup by byl v rozporu se zájmem dítěte, tedy i v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Ochránce je přesvědčen, že k jednotlivým případům odmítání očkování je vhodné přistupovat individuálně, informovat rodiče kvalifikovaně o dané problematice, zabývat se důvody, které je k odmítnutí očkování vedou a zvážit v odůvodněných případech možnost udělení výjimky. Pouze zjevně neodůvodněné nerespektování povinnosti ze strany rodičů by v případě selhání možnosti dohodnout se s nimi mělo být sankcionováno přiměřenou pokutou jakožto jedinou možnou sankcí.“ Závěrečná zpráva je dostupná zde: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_2003.pdf

[2] http://www.vakciny.net/AKTUALITY/MZDRP015XJ6W_(914989).pdf

[3] Přepsaný článek z tištěných novin jsme zveřejnili na našem webu zde: http://www.rozalio.cz/index.php/o-ockovani/s-odborniky/771-mf-dnes-co-zmenit-pri-ockovani-deti

[4] MUDr. Cabrnochová propagovala nepravdu, že očkování proti HPV viru má 100 % účinnost, což je tvrzení, za jehož použití v reklamě dostal výrobce vakcíny pokutu za klamání spotřebitele.

[5] Studie zde: http://www.rozalio.cz/images/PDF/hepb_zaverecna_%20zprava_helcl_1995.pdf

[6] Článek MUDr. Vojtěcha Thona, Ph.D., Bezpečné očkování nejen proti tuberkulóze, Zdravotnické noviny, 29. 4. 2010, dostupný zde - http://www.zdn.cz/denni-zpravy/komentare/bezpecne-ockovani-nejen-proti-tuberkuloze-451356: „Je nezbytné si uvědomit, že neomluvitelná pochybení, k nimž došlo v přímé souvislosti s očkováním a iatrogenní poškození, měla za následek v ČR doložená úmrtí již nejméně 8 dětí (imunodeficience; pertuse). Skutečnost, že odpovědní pracovníci ministerstva zdravotnictví (MZ) několik let neodpovídají na žádný z opakovaných oficiálních podnětů výboru České společnosti alergologie a klinické imunologie (ČSAKI) s odborně vypracovaným řešením, o němž jsou ostatní odborné lékařské společnosti podrobně informovány, je v rozporu s veškerými etickými i právními principy. Se všemi důsledky.“

[7] Podkladová studie : http://www.rozalio.cz/images//PDF/OckovaniDTaPIPVHBV_Hibschema21.pdf

 

Amicus v pdf ke stažení zde : http://www.rozalio.cz/images//PDF/Amicus_curiae_ROZALIO_ESLP_final_final.pdf

 


Nadcházející akce

St 24. 10. Litoměřice

17:00 - 20:00

Brána inspirace, Mostecká 3

Přednáší: Martina Suchánková

 

Út 13. 11. Turnov

16:30 - 19:30

Centrum pro rodinu Náruč, z. ú.

Skálova 540

Přednáší: Martina Suchánková

 

Út 20. 11. Praha

18:00 - 21:00

A - centrum, Vítkova 10

Přednáší: Martina Suchánková

 

Čt 22. 11. Brno

16:00 - 19:00

Brána ke zdraví, Orlí 17

Přednáší: Martina Suchánková

 

Darujme

 

Doporučujeme


 

 

  Hnutí za aktivní mateřství

 

 

A centrum

 

Unie porodních asistentek

 

Meduňka - rodinný měsíčník o alternativních cestách ke zdraví

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archivace stránek