Společnost pacientů s následky po očkování - Zpráva pro Evropský soud pro lidská práva

Amicus curiae - Zpráva o očkování v České republice v roce 2016

CO TO JE AMICUS CURIAE?

Amicus curiae je v principu každé vyjádření právnické či fyzické osoby vůči soudu, pokud tato osoba cítí legitimní zájem na výsledku soudního sporu, ve kterém není ani žalobcem, ani stranou žalovanou. Osoba s legitimním zájmem se svým vyjádřením snaží ovlivnit rozhodnutí soudu zejména tím, že mu poskytne důležité informace mimoprávního charakteru, případně předestře svůj pohled na některé důležité právní i mimoprávní otázky. Soud v těchto - pro něj zcela nezávazných - názorech a argumentech může a nemusí nalézt rozumné názorové pozice, které případně může zohlednit nebo je i pojmout za své do širších právních úvah při posuzování celé věci. Amicus curiae se tak v principu snaží pomoci buď žalobci, nebo straně žalované, a to nad rámec jejich právního zastoupení, které – přiznejme si - nemusí být vždy dokonalé. Pokud je takto činěno ve veřejném zájmu nebo s ohledem na pravidla veřejného pořádku, je Amicus curiae určitě legitimním nástrojem angažované podpory správného soudního rozhodování.

PROČ NAŠE SPOLEČNOST A CO OČEKÁVÁME?

Právě z tohoto důvodu připravila Společnost pacientů s následky po očkování, z.s. svůj Amicus curiae, který adresovala Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP). Stalo se tak v souvislosti se šesticí stížností občanů a rodičů z ČR na svévolné a odborně neodůvodněné legislativní represe vůči jejich neočkovaným dětem - bránění v přístupu do mateřských škol. (O některých z těchto případů informovala také média - viz např. iDnes.cz čiČeská televize.)

Číst dál...

Zpráva ROZALIO pro Evropský soud pro lidská práva

V lednu 2016 zaslalo ROZALIO své Amicus curiae Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) sídlícímu ve Štrasburku.

Před ESLP se dostalo 6 stížností občanů ČR sankcionovaných za odmítnutí očkování nebo nepřijetí či vyloučení dítěte ze školky kvůli neúplnému očkování.

ROZALIO využilo institut Amicus curiae, aby situaci povinného očkování ozřejmilo z pozice rodičů a jejich dětí, tedy příjemců péče, která je jim často vnucována. O nabízení v systému povinného očkování nelze vůbec hovořit.

To je právě ten zásadní rozpor, který ROZALIO popisuje. Očkování v režimu povinném, jehož dodržování se vynucuje sankcemi, nemůže být důvěrohodným.

Nepřijímání dětí do školek je trest za neposlušnost, nikoliv ochrana dětí v kolektivu.

Právě represivní systém používá místo komunikace, osvěty a nabídky, povinný zákrok a místo individuálního plánu plošnou povinnost.

V tomto prostředí boje “kdo si co uhájí”, ať mezi pediatry a rodiči nebo mezi odbornými institucemi a občanskými iniciativami, je málo prostoru pro konstruktivní návrhy a úpravy systému nebo “jen” úpravy očkovacího schématu u jednotlivců. Každý se spíš snaží uhájit svou “pozici”, než najít společné řešení.

ROZALIO předně usiluje o minimalizaci rizik při očkování, vnímá zájem každého jednotlivého dítěte jako prioritu. Proto apeluje na změnu systému, zrušení sankcí jako donucovacího prostředku a požaduje diskusi, možnost pro lékaře očkování nabízet (nikoliv povinně provádět) a pro rodiče očkování volit. Protože jen tak bude dost prostoru pro očkování dítěte podle jeho potřeb, nikoliv podle potřeb systému.

ROZALIO svým Amicus curiae vyslalo zprávu k ESLP, k širšímu porozumění problematiky českého očkovacího systému a k podpoře tvrzení stěžovatelů, že Česká republika svým jednáním porušuje práva zaručená Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvou o lidských právech a biomedicíně.

 

 Amicus curiae (v překladu přítel soudu) je institut anglosaského právního systému, který označuje osobu, která není stranou sporu, ale dobrovolně nabídne soudu informaci o svém právním nebo jiném pohledu na projednávaný případ.

Rozhodnutí, zda přijmout takovou informaci, leží na úvaze soudu.

Nejčastěji bývá, že některá zájmová skupina podává odvolacímu soudu zprávu k případu, v němž by rozhodnutí soudu mohlo mít širší dopad než jen na strany sporu.

Číst dál...

Jak se nenechat šikanovat sociálkou

Článek z blogu Zuzany Candiglioty

 

Orgány sociálně právní ochrany dětí jsou často osočovány, že dostatečně neřeší ty případy, které by měly řešit a které vyžadují pečlivou sociální práci, a naopak bezdůvodně šikanují rodiny, které žádnou „péči“ ze strany státu nepotřebují. Bohužel musím konstatovat, že toto obvinění není nedůvodné. Přesně o tom je případ z Brna-Králova Pole.

 

Číst dál...

Jak úspěšně zvládnout poskytování péče nezletilému


Manuál pro praktické dětské lékaře a lékařky,vydaný ligou lidských práv Zuzanou Candigliotou a Radkinem Honzákem, nabízí nejenom srozumitelný a s ohledem na novou právní úpravu aktuální právní pohled na vybrané otázky při poskytování zdravotní péče nezletilým, ale i praktické tipy na efektivní komunikaci s rodiči dětských pacientů. 
Velká část manuálu se věnuje přímo tématice očkování.
LLP vydala v červnu 2012.

Dokument je možno stáhnout zde: 
 
http://llp.cz/publikace/jak-uspesne-zvladnout-poskytovani-pece-nezletilemu/

Zavádějící informace o povinnosti pediatrů hlásit odložení nebo odmítnutí očkování na OSPOD a soud

Na sdružení ROZALIO se obrátilo mnoho rodičů, kteří byli svými pediatry informováni, že podle nového zákona o zdravotních službách bude lékař povinen hlásit každé odmítnutí očkování na orgán sociálně-právní ochrany dětí a soud. Dítěti poté prý bude ustanoven opatrovník a bude naočkováno. Tyto zavádějící informace pediatři obdrželi na konferenci jejich odborné společnosti, přestože se nezakládají na skutečném znění zákona.

Níže přinášíme vysvětlení změn, které přináší s účinností od 1. 4. 2012 zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Přikládáme též úryvky z tohoto a dalších zákonů. Pravděpodobně nebude snadné lékařům vyvrátit jejich mylné informace. Přesto je potřeba je seznámit se skutečným zněním zákonů a informovat je o tom, co je přípustné a co ne.

Číst dál...

Očkování pro přijetí do mateřských škol v r. 2017

15.11.2016

Stanovisko Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k přijímání dětí do mateřských škol pro školní rok, který začíná 1. září 2017

K zajištění jednotného postupu orgánů ochrany veřejného zdraví I. stupně, jakož i mateřských škol v otázce plnění § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 267/2015 Sb., vydává Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy toto stanovisko k přijímání dětí do mateřských škol pro školní rok, který začíná 1. září 2017:

Číst dál...

Odpovědnost za nežádoucí účinky povinného očkování

Zdravotnické noviny,
16.2.2012

 "Jako pediatr musím provést povinné očkování, protože jej nařizuje stát. Neměl by však stát nést také odpovědnost za případný nežádoucí účinek vakcíny? Považoval bych to za logické…" píše čtenář Zdravotnických novin.

Číst dál...

Zákrok proti vůli pacienta se nevztahuje na očkování!

V současnosti projednávaný zákon o zdravotních službách obsahuje v § 38 odst. 7 vágní a zneklidňující formulaci týkající se poskytnutí zdravotní služby bez souhlasu pacienta.
V odst. 7  je uvedeno: „Bez souhlasu pacienta nebo zákonného zástupce pacienta lze poskytnout též jiné zdravotní služby, stanoví-li tak zákon o ochraně veřejného zdraví.

Číst dál...

Desatero překvapeného pacienta

Liga lidských práv v článku na webu ferovanemocnice.cz poukazuje na v současné době se projednáváný zákon o zdravotních službách, který mimo jiné upravuje i povinné očkování. Změny a úpravy tohoto zákona jsou v mnoha místech znepokojivé a neměly by ujít naší pozornosti.

 

Návrhy zdravotnických zákonů (zákon o zdravotních službách a zákon o specifických zdravotních službách), které v současné době projednává Poslanecká sněmovna, přinášejí řadu pozitiv a posílení práv pacientů. V některých případech však mohou nové zákony pacienta nemile překvapit. Na deset zásadních nedostatků, které je možné ještě relativně snadno odstranit, upozorňujeme zde.

   1. Zdravotní péče může být beztrestně poskytována na nedostatečné úrovni
   2. Dříve vyslovená přání pacienta jsou bezdůvodně omezována na pět let
   3. Bez souhlasu rodičů v sedmnácti ani k zubaři
   4. Zavedení zneužitelného práva lékařů vypovědět pacienta ze své péče
   5. Zavírání pacientů do ústavů namísto plnohodnotného života mezi blízkými
   6. Očkování i proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců
   7. Ženy a děti při porodech doma zcela bez zdravotní péče
   8. Prošetřování stížností zůstává netransparentní a za zavřenými dveřmi
   9. Potrat, sterilizace či psychochirurgický zákrok proti vůli pacienta
  10. Zákon se nevzdává kritizovaných ponižujících kastrací

Číst dál...

Právní systémy očkování dětí

Podle analýzy, která zpracovává právní úpravu a praxi očkování dětí v několika evropských zemích, převažuje v Evropě liberální přístup k očkování. Tato analýza, kterou vypracovala Liga lidských práv, by měla sloužit jako inspirativní podklad pro věcnou a konstruktivní diskuzi o podobě budoucí právní úpravy očkování u nás.

Číst dál...

Nález US ve věci povinného očkování

Ústavní soud se dne 9. 2. 2011 poprvé vyjádřil k otázce odmítání povinného očkování dětí. Soud na jednu stranu připustil, že stát má právo nařizovat povinná očkování. Zároveň ovšem zdůraznil, že z této povinnosti musí v odůvodněných případech existovat výjimky, jako je například víra rodičů.

Číst dál...

Vyhláška č. 299/2010 Sb.

                                                                                                                       299

                                                                                                                   VYHLÁŠKA
                                                                                                             ze dne 25. října 2010,
                        kterou se mění vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů

Číst dál...

Zuzana Candigliota: Nový pohled NSS na tzv. povinné očkování

 Proti dosavadnímu systému očkování dětí v ČR je možné mít z hlediska ochrany lidských práv výhrady. Stát u nás v této otázce v porovnání se západními vyspělými státy nepoměrně více zasahuje do možnosti rodičů rozhodovat o svých dětech. O tom, kdy a proti čemu bude dítě naočkováno namísto rodičů a jimi zvolených lékařů rozhodují ministerští úředníci, k tomu dosti netransparentně a ne vždy v souladu s názory odborné lékařské veřejnosti. Problémem je také to, že stát očkování nařizuje, ale za škodu na zdraví způsobenou nežádoucí účinky vakcín nepřevzal odpovědnost. Rozebrat veškeré právní aspekty očkování ale nebude předmětem tohoto příspěvku. Ten se hlavně zaměří na čerstvé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle kterého v současnosti nelze pokutovat rodiče za to, že nenaočkovali své děti v souladu s očkovacím kalendářem. Nejprve si ale připomeneme starší významné rozhodnutí tohoto soudu v oblasti tzv. „povinného“ očkování.

Číst dál...

Za odmítnutí nelze sankcionovat- potvrzuje i MZ ČR

Po vynesení zamítavého rozsudku k pokutování rodičů za odmítnutí očkování NNS 21. 7. 2010 , KHS v Českých Budějovicích sankcionovala v srpnu 2010 rodiče za tentýž přestupek. Odvolání k Ministerstvu zdravotnictví ČR bylo přijato, čímž se potvrdila nesprávnost postupu KHS v Českých Budějovicích.
Odvolání i vyjádření MZ ČR naleznete níže.
 

Odvolání 

Vyjádření MZ

Zlomový verdikt týkající se povinného očkování

 Mnohaletá diskuse o tom, zda je správné nutit rodiče očkovat děti, má první velký zvrat: stát už je nesmí trestat pokutami, když vakcínu pro dítě odmítnou. Pokud by je chtěl přesto pokutovat, musí se změnit současná pravidla. Říká to rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS), který takto minulý týden rozhodl případ rodičů z Moravy

Číst dál...

Právní stanovisko MZ - Odložit očkování je možné až do 18. měsíce věku dítěte

VOX PEDIATRIAE 6/2009
Podle stanoviska právního odboru Ministerstva zdravotnictví ČR je možné očkování odložit až do 18. měsíce věku dítěte. Do té doby má  rodič právo na odklad bez započetí řízení o přestupku (t.j. řízení na hygienické stanici). Tato skutečnost rodičům napomáhá tím, že mají dostatek prostoru na hledávání informací a rozhodování se o způsobu jimi zvoleného očkování.

Číst dál...

Povinnost očkovaní je v rozporu s Ústavou České republiky

ImagePovinné očkování totiž nařizuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který je ovšem v rozporu s Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicíně), kterou ČR ratifikovala 1. 10. 2001. V Ústavě ČR ve čl. 10 se praví : Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

A právě  v čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně se píše: „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích.“ Podle výkladu vypracovaného Řídícím výborem pro bioetiku (CDBI) Rady Evropy se výraz "zákrok" se zde chápe v nejširším smyslu a zahrnuje veškeré výkony prováděné na osobě pacienta ze zdravotních důvodů, včetně preventivní péče.

Číst dál...

Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny

Úmluva o lidských právech a biomedicíně byla otevřena k podpisu dne 4. dubna 1997 ve španělském Oviedu, 1. prosince 1999 vstoupila v platnost. Česká republika ji podepsala 24. června 1998. Vláda ČR uložila Ministerstvu zdravotnictví usnesením č. 403 ze dne 10. června 1998 předložit Úmluvu Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu. Proces ratifikace byl dokončen podpisem prezidenta. Ratifikačni listiny byly 22. června 2001 uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy, smlouva vstoupila v platnost 1. října 2001.

Vyhlašujícím orgánem je Rada Evropy 

Číst dál...

Vysvětlující zpráva k úmluvě o lidských právech a biomedicíně

Vysvětlující zpráva k úmluvě Rady Evropy č. 164 na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: úmluvě o lidských právech a biomedicíně

Tato Vysvětlující zpráva byla vypracována z pověření generálního tajemníka Rady Evropy na základě návrhu vypracovaného na žádost Řídícího výboru pro bioetiku (Steering Committee on Bioethics, CDBI), p. Jeanem MICHAUDem (Francie), předsedou CDBI. Bere v úvahu diskuse, které probíhaly v CDBI a v jeho pracovní skupině pověřené návrhem Úmluvy; bere také v úvahu připomínky a návrhy ze strany delegací.

Číst dál...

Další články...