Jak funguje očkování?

ImagePHILIP F. INCAO, M.D. 5. května, 1999

Abychom mohli k očkování přistupovat s rozvahou, je nutné přesně rozumět tomu, jak vakcíny fungují. Až do nedávné doby byl mechaniznus fungování vakcín vždy chápán jednoduše tak, že očkování vede k nárůstu množství protilátek (titrů) proti určitým antigenům (bakteriím nebo virům), které pak zamezí infekci způsobené těmito antigeny. Výzkumy v této oblasti prováděné v posledních letech však ukazují, že lidský imunitní systém je mnohem složitější, než jsme se domnívali. Skládá se ze dvou funkčních složek nebo částí, které podle zdraví jedince působí buď ve shodě, anebo protichůdně.
 

První složkou je humorální nebo protilátkami zprostředkovaný imunitní systém (Th2), který především vytváří protilátky v krevním oběhu a má funkci senzoru nebo čidla imunitního systému na přítomnost cizích antigenů v těle. Druhou složkou je celulární nebo celulárně zprostředkovaný imunitní systém (Th1), který především ničí, pohlcuje a odstraňuje cizí antigeny z těla pomocí činnosti svých buněk v brzlíku, krčních a nosních mandlích, slezině, mízních uzlinách a lymfatickém systému v celém těle. Tento proces ničení, pohlcení a odstranění cizích antigenů z těla je nazýván “akutní zánětlivá reakce” a je mnohdy doprovázen typickými příznaky zánětu: horečkou, bolestí, únavou a tvorbou hlenu nebo hnisu, výskytem vyrážky nebo průjmu.

Tyto dvě funkční složky imunitního systému můžeme přirovnat k oběma funkcím spjatým s příjmem potravy: na jedné straně chuť a identifikace jídla, na druhé straně trávení a vylučování. Humorální část imunitního systému (Th2) stejným způsobem „ochutnává“, rozpoznává a také si „pamatuje“ cizí antigeny, celulární část imunitního systému (Th1) cizí antigeny pohlcuje a odstraňuje je z těla. A stejně jako nás přílišná stimulace chuťových buněk připraví o chuť k jídlu, přílišná stimulace „chuti“ humorální imunity antigenem bude bránit a omezovat čisticí a eliminační funkci celulární části imunitního systému. Jinak řečeno, přílišná stimulace humorální části imunitního může potlačit akutní zánětlivou reakci celulární části imunitního systému! (1)

Imunitní systém si můžeme představit i jako kladinu nebo houpačku. Jeden konec představuje tvorbu protilátek (Th2), druhý je akutní zánětlivá reakce celulární části imunitního systému (Th1). U zdravého člověka se houpačka nakloní na stranu Th1 tehdy, když je třeba určitou infekci potlačit a odstranit jejího původce z těla.

Po eliminaci infekce se rameno houpačky volně přehoupne na stranu Th2 a začnou se tvořit protilátky, které zastaví akutní zánětlivou reakci dříve, než se tělo příliš vyčerpá a nemocná osoba se pak začne zotavovat. Proto je hladina protilátek v krvi zvýšená jen po propuknutí nemoci a ne v jejích raných stadiích. Očkování imunitní systém obrazně řečeno sevře do svěrací kazajky, protože houpačku stále (nebo dokud nepřestane účinkovat) drží na jejím Th2 konci a „chrání“ nás před příslušnou nemocí tak, že udržuje zvýšenou hladinu protilátek v krvi, což brání našemu celulárnímu imunitnímu systému reagovat na virus nebo bakterii spjaté s určitým onemocněním. Tím se vysvětluje protichůdný vztah akutních zánětlivých reakcí na jedné straně a výskyt alergií a autoimunitních zánětů na straně druhé. Čím častěji trpíme jedním, tím méně často druhým! Rostoucí množství vědců se domnívá, že zvýšení množství alergických a autoimunitních nemocí (které stimulují humorální, resp. Th2 část imunitního systému) v Americe, Evropě, Austrálii a Japonsku je způsobeno nedostatečnou stimulací celulární, resp. Th1 části imunitního systému způsobené příliš nízkým množstvím akutních zánětlivých reakcí v dětství. (2, 3, 4, 5) Je třeba označit faktory, které jsou příčinou této změny ve funkci imunitního systému a které způsobují zvyšující se četnost autoimunitních a alergických onemocnění v dětství.

Když se nyní vrátíme k původní otázce mechanizmu fungování vakcín, nacházíme klíč k řešení hádanky. Očkování spočívá ve vpravení původce nemoci nebo protilátky do lidského těla, aniž dojde ke způsobení nemoci samotné. Kdyby původce nemoci aktivoval činnost celého imunitního systému, vyvolal by všechny příznaky daného onemocnění! Příznaky nemoci (horečka, bolesti, nevolnost, ztráta funkce) jsou přitom především projevy akutní zánětlivé reakce na nemoc.

Fígl očkování je v právě takové stimulaci imunitního systému, aby se sice dosáhlo produkce protilátek a původce nemoci zanechal stopu v naší imunitní „paměti“, ale ne tak silné, aby způsobila akutní zánětlivou reakci celulární části imunitního systému a došlo tak k propuknutí právě té choroby, jíž se snažíme zabránit! Očkování tak velmi silně stimuluje produkci protilátek (Th2), ale jen v minimální míře – pokud vůbec – likvidační a eliminační funkci celulární imunity (Th1). Vakcíny obsahují protilátky vytvořené tak, aby nevyvolávaly reakci, resp. byly „nestravitelné“ pro celulární imunitu (Th1) a naopak vysoce stimulující pro humorální imunitu (Th2).

Není teď myslím zvlášť těžké chápat, proč mnohonásobná aplikace vakcín může měnit funkční rovnováhu imunitního systému směrem k jeho části vytvářející protilátky (Th2) a v neprospěch celulární eliminační části (Th1). Tyto závěry byly potvrzeny pozorováním především v případě Nemoci Perského zálivu (Gulf War Illness): většina očkování způsobuje změnu ve fungování imunitního systému směrem od Th1 (akutní zánětlivá eliminační reakce) k Th2 (chronická autoimunitní nebo zánětlivá reakce). (6)

Důsledkem těchto skutečností je fakt, že narozdíl od dřívějšího přesvědčení očkování neposiluje ani nestimuluje celý imunitní systém. Místo toho stimuluje „chuťovou a paměťovou“ funkci části imunity zaměřené na tvorbu protilátek (Th2), zároveň však potlačuje celulární imunitu (Th1) a „chrání“ tak před onemocněním.

Ve skutečnosti se tedy nezabraňuje propuknutí nemoci, ale schopnosti celulární části naší imunity reagovat na infekci a zvládnout ji!

Žádná součást našeho organizmu, svalovým a imunitním systéme počínaje a lidskou myslí konče, se nestává odolnější vyhýbáním se problémům, ale jedině jejich překonáváním. Kdybychom k očkování přistupovali s rozvahou, využívali bychom jej selektivně a rozhodně ne masově. Aby očkování mohlo být zdraví prospěšné a nepředstavovalo riziko, je nutné vědět, jestli v imunitním systému jedince dominuje funkce Th1 nebo Th2

V případě osob, u kterých dominuje funkce Th1 a dochází u nich z důvodu přílišné citlivosti jejich celulární imunity k častým akutním zánětlivým stavům, může mít očkování příznivý vyrovnávací účinek. Zdraví osob, u kterých dominuje funkce Th2 a které tak zřídka trpí akutními záněty, avšak mají předpoklady pro chronická alergická nebo autoimunitní onemocnění, může očkováním utrpět, a to způsobením ještě výraznější převahy funkce Th2. K tomuto jevu docházelo v případě Nemoci Perského zálivu (Gulf War Illness).

Způsob využívání očkování v dnešní podobě lékařské péče je loterií, která nebere v potaz rozdíly mezi lidmi. Současná praxe někomu prospěje, někomu ublíží. Pokud se má lékařská věda vyvíjet správným směrem, je nezbytné se v oblasti lékařské péče řídit jedinečnými vlastnostmi a dispozicemi každého z nás. Očkování zpravidla účinně ochrání jednotlivce před rozvinutím projevů určité nemoci, ale nezlepšuje ani celkové zdraví jedince, ani imunitní systém. Namísto toho mění reaktivitu imunitního systému, omezuje akutní zánětlivé reakce a zvyšuje pravděpodobnost vzniku chronických alergických a autoimunitních reakcí.

Epidemiologické studie (7,8,9) prokázaly, že spolu se zvyšováním životního standardu, výživy, hygieny, gramotnosti a vzdělanosti se výrazně snižuje riziko rozvinutí životu nebezpečných zánětlivých infekčních onemocnění. Pro rodiny s nízkou životní a hygienickou úrovní, špatnou výživou a nízkým vzděláním bude mít očkování pravděpodobně největší užitek. Pro rodiny s dobrými životními podmínkami, dobrou úrovní hygieny, výživy a vzdělání bude znamenat očkování jen malý nebo vůbec žádný prospěch. Lidem s předpoklady ke vzniku alergických nebo autoimunitních onemocnění očkování pravděpodobně uškodí.

Vedlejší účinky očkování jsou zpravidla alergické nebo autoimunitní zánětlivé reakce způsobené změnou reaktivity imunitního systému směrem k Th2. Moderní lékařská věda si tato fakta začíná uvědomovat teprve v současnosti. (10) Žádné vědecké výzkumy se nezabývaly analýzou poměru prospěchu a rizik u jednotlivých vakcín. (11) Výzkum zaměřený na rizika očkování neprobíhá podle dvou rozsáhlých studií provedených Americkým zdravotním ústavem (U.S. Institute of Medicine) v letech 1991 a 1994 ani zdaleka v dostatečné míře.

Můj předchozí výklad o vlivu očkování na imunitu platí i pro ostatní zvířata. Očkování nezajistí jejich lepší zdraví a odolnost proti nemocem; jediný způsob, jak toho docílit, je dobré zacházení, životní podmínky a výživa. Například očkování prasat sice může chránit před nemocí způsobenou virem určitého kmene, ale neznamená zvýšení odolnosti proti jiným nemocem, mnohdy ani proti jiným kmenům stejného viru.

Je také důležité si uvědomit, že infekce způsobená určitým virem nebo bakterií nemusí nutně způsobit propuknutí nemoci za předpokladu, že odolnost jedince není snížena. V případě viru Japonské encefalitidy (Japanese Encephalitis Virus, JEV) většina infekcí nezpůsobí žádné příznaky onemocnění a encefalitida se vyvine u méně než 0.1% infikovaných osob. (12) Lidé žijící v chudých podmínkách, se špatnou úrovní hygieny, výživy a vzdělání čelí většímu riziku v souvislosti s JEV i s libovolnou další infekcí. Zde očkování rovněž může pomoci.

Média velmi často nadsazují význam větší míry výskytu určitého onemocnění a vyrábějí z něj senzaci. Každý jednotlivec má mít při rozhodnutí, jak velký prospěch pro sebe sama nebo pro své dítě očkování může představovat, právo svobodné volby založené na pravdivých informacích a ne na strachu a pověrách.

 

Odkazy

        1) Parish, C.R. "The Relationship Between Humoral and Cell-Mediated Immunity." Transplant. Rev. 13 (1972):3.

2) Ronne, T. "Measles Virus Infection without Rash in Childhood is Related to Disease in Adult Life." The Lancet Ltd. (1985):1-5.

3) Odent, M.R., Culpin, E.E., Kimmel, T. "Pertussis Vaccination and Asthma: Is There a Link The Journal of the American Medical Association 272(1994):588.

4) Cookson, W.O.C.M., and Moffatt, M.F. "Asthma: An Epidemic in the Absence of Infection?" Science 275(1997):41-42.

5) Martinez, F.D. Role of viral infections in the inception of asthma and allergies during childhood: could they be protective? Thorax 1994;49: 1189-91.

6) Rook, G.A.W., Zumla, A. "Gulf War Syndrome: Is It Due to a Systemic Shift in Cytokine Balance Towards a Th2 Profile?" The Lancet 349 (1997): 1831-1833.

7) McKeown, T. The Modern Rise of Population. New York: Academic Press, 1976.

8) McKeown, T. The Role Of Medicine: Dream, Mirage, or Nemesis? New Jersey: Princeton University Press 1979.

9) Sagan, L.A. The Health of Nations. New York: Basic Books, Inc., 1987.

10) Rook, G.A.W., Zumla, A. "Gulf War Syndrome: Is It Due to a Systemic Shift in Cytokine Balance Towards a Th2 Profile?" The Lancet 349 (1997): 1831-1833.

11) Robin, Eugene, M.D. "Some Hidden Dimensions of the Risk/Benefit Value of Vaccine" from the First International Public Conference on Vaccination. Alexandria, Virginia September 1997.

12) Solomon, T., Kneen, R., Dung, N.G., Khanh, V.C., Thuy, T.T.N., Ha, D.Q., Day, N.P.J., Nisalak, A., Vaughn, D.W., White, N.J. "Poliomyelitis-like illness due to Japanese encephalitis virus" Lancet 1998; 351: 1094-97

 

Přeloženo: jk