Rozhovor s imunoložkou MUDr. Zinou Kauckou - Očkovat ano či ne?

ImageV říjnovém čísle r. 2008 časopisu Meduňka, vyšel rozhovor, který s laskavým svolením redakce uveřejňujeme.
Další články s podobnou tématikou (i mnoha dalšími tématy) naleznete na http://medunka.pvsp.cz

 

Na téma očkování jsme s imunoložkou MUDr. Zinou Kauckou z Homeopatické kliniky v Praze 6 v našich rozhovorech narazili už několikrát, tentokrát se jím  budeme zabývat podrobněji. Zajímalo nás, zda je očkování v současné době pro člověka pomocí, nebo spíš skrytou hrozbou.    


Očkování – pomoc nebo hrozba?

Paní doktorko, můžete na úvod pro nové čtenáře Meduňky vysvětlit podstatu očkování?
Podle oficiálního vysvětlení je cílem očkování navodit obranyschopnost organismu vůči dané infekci. Očkováním neboli podáním antigenu se do těla dostává vakcína obsahující oslabené,  mrtvé nebo jinak připravené antigeny či zárodky nemoci, proti níž je očkování prováděno. Zárodky přinutí lidský organismus vytvořit proti příslušné nemoci ochranné protilátky, ovšem s tím rozdílem, že faktická nemoc neproběhne. Následkem toho pak v případě setkání  s infekcí, způsobenou týmiž viry nebo bakteriemi, dokáží již připravené protilátky tyto viry a bakterie rozeznat a ve spolupráci s dalšími složkami imunitního systému je i zničit.
Cílem je dané onemocnění zcela vymýtit, s očkováním lze ovšem skončit teprve tehdy, když po dobu několika let není žádný případ nemoci zaznamenán. Taková situace zatím nastala pouze u pravých neštovic. Ochranný efekt většiny očkovacích látek netrvá celý život člověka, některé vakcíny chrání jen několik měsíců, jiné třeba pět let. Proto je nutné podat další dávky, to znamená po několika letech přeočkovat.

 
Tolik oficiální vysvětlení.
Podle mého názoru je očkování vynucenou aktivací imunitního systému v době, kdy na to imunitní systém není vůbec připraven. Navíc neprobíhá ve všech krocích – neexistuje žádná přípravná fáze setkávací ani informační, neděje se nic v oblasti nespecifické imunity, je pouze vyvíjen tlak na tzv. specifickou složku imunitního systému  Tato aktivace může přijít v nevhodnou dobu  – dítěti rostou zuby, má v sobě jiný virus, v rodině existuje nějaká nepohoda …Imunitní systém je ovšem bez ohledu na okolnosti přinucen k reakci a může reagovat velmi špatně.

 
Mohlo by se zdát, že rodiče malých dětí od očkování odrazujete …
Opravdu nikoho neodrazuji, do mé ordinace  přicházejí lidé, kteří si uvědomují, že „tudy cesta nevede“, že nelze naočkovat proti všemu. Sami prodělali běžné dětské nemoci – to je termín, který se donedávna používal při sepisování anamnézy -- a chtějí, aby dítě prošlo stejným procesem.  Někteří mají neblahou zkušenost s očkováním u dítěte či u sebe,  nebo se v rodině vyskytuje vážná zátěž – autoimunitní onemocnění, rakovina apod.
 Nikoho od očkování odrazovat nemůžu, protože v platnosti jsou dva zákony přímo se očkování týkající – jeden ukládá povinnost chránit zdraví národa tím, že se zamezí šíření infekčních onemocnění, druhý přesně vymezuje stavy, při nichž očkovat nelze Jedině v případě, že zjistím u dítěte špatný imunologický nález jasně ukazující na to, že by jeho organismus na očkování reagoval negativně, můžu doporučit neočkovat. Trvalou kontraindikací je například laboratorně prokazatelná porucha buněčné složky imunitního  systému. A tady nastává problém, protože imunitní systém se vyvíjí zhruba do tří  let věku dítěte a říci na 100 %, že je imunitní systém zcela v pořádku do té doby a jen z jednoho odběru  prostě nelze.   
Pokud se zaměříme na očkování dětí obecně, objeví se hned několik otazníků. Pediatři se snaží dodržovat očkovací kalendář, což je jakýsi návod nebo rozvrh určující, kdy a jakými vakcínami má být dítě očkováno, když si ale rodiče přečtou doprovodný informační leták, zjistí, že jen málokdy jsou splněny všechny podmínky pro očkování. Dítě musí být zcela zdravé, nesmí mít průjem, nesmí být nachlazené nebo mít vyrážku, naopak musí být určitou dobu bez antibiotik atd…
Dalším otazníkem je stav dosud zdravého dítěte po očkování. Myslím, že to je zkušenost mnoha rodičů, zvláště po očkování zvaném TRIVIVAC (očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím) – do té doby bezproblémové dítě  je najednou dlouhodobě  nemocné, stává se plačtivým,  apatickým, hubne, ztrácí chuť do života … Rodiče jsou znepokojení a nikdo jim neřekne, že jde o následky tohoto očkování a už vůbec jim neporadí, co s tím.  
A otazník největší -- vím o případech, kdy se u dítěte vyskytly nemoci, proti nimž bylo očkováno, například spalničky, podle lékaře si prý organismus po očkování nevyrobil  dostatečné protilátky. O epidemii příušnic ani mluvit nemusím, v proočkované komunitě se vyskytují. Očkování bohužel nedává dítěti plnou doživotní imunitu – na rozdíl od prodělané infekce. Trvání uměle navozené imunity je velmi individuální. Dále – ví se, že tyto tzv. dětské nemoci, které v drtivé většině probíhaly zcela banálně a dítě se zotavilo bez jakýchkoliv následků, probíhají v dospělém věku velmi dramaticky, často s následky a v seniorském věku už mohou být smrtelné.  Nabízí se otázka: Budeme přeočkovávat celý život?


Dobrovolná volba

Považovala byste za vhodné, aby očkování dětí u nás bylo otázkou dobrovolného rozhodnutí rodičů?
Ano. V takovém případě by odpadl silný tlak na rodiče a bylo by na nich, aby zvážili, proti čemu dítě nechají očkovat. Možnost dobrovolného očkování v Evropě existuje a  rodiče se většinou k věci staví odpovědně – získávají informace, zamýšlejí se nad celou problematikou a nad vhodností konkrétního očkování pro dítě.Domnívám se, že by tomu podobně mohlo být i u nás. Když se rodiče rozhodnou, že jejich dítě nebude očkováno např. výše zmíněnou trojkombinací, musí být ovšem připraveni dítě těmito chorobami laskavě „provést“,  protože dítě je pravděpodobně dostane.
Provést dítě chorobou znamená nepanikařit, když dítě onemocní, ale  umět mu být nablízku, sledovat ho, pomáhat mu, být s ním celou svou bytostí…Rodiče se tak dozví o svém dítěti mnoho věcí – jak reaguje, jak věci prožívá, vytvoří se pevná vazba …
Prodělání a zvládnutí nemoci znamená pro dítě většinou zisk – jednak je každé dítě po prodělané nemoci jaksi zralejší a v dobrém slova smyslu vyspělejší, hlavně si ale vytvoří spolehlivé protilátky, chránící ho proti příslušné chorobě po celý život. Imunita po prodělané chorobě je na rozdíl od imunity získané očkováním plnohodnotná.
 V širších souvislostech se pak očkováním a neplnohodnotnou imunitou poškozuje genetická paměť lidstva – jakou imunitu předávají matky svým dětem, tedy dalším generacím? Já jsem se ještě na studiích učila, že dítě je do půl roku života chráněno protilátkami získanými od matky. Můžeme jen hádat, jak je to s protilátkami v současné době, když matka na základě očkování příslušné choroby sama neprodělala. Dědí se i takto získané protilátky?
Nevíme. Co ale víme jistě, že počet alergiků i pacientů s nádorovými chorobami strmě narůstá, jakoby navzdory civilizačnímu pokroku imunitní systém lidstva kolaboval.                    


Za poslední desetiletí vzrostl počet chorob, proti nimž má být dítě povinně očkováno …
Ano, ale není tím zaručeno lepší zdraví dětí. V nedávné minulosti nepřicházelo do lékařských ordinací zdaleka tolik dětských alergiků jako dnes, vidím to ve své každodenní praxi. S nárůstem počtu vakcín souvisí další zásadní otazník: Kolik ještě přibude nemocí, proti nimž se bude očkovat? Kdy už „budeme mít dost“? Hitem je teď u mladých dívek vakcína proti papilomaviru způsobujícím rakovinu děložního čípku. Nemluví se ovšem o tom, že ony mohou tuto rakovinu dostat z jiných příčin – nejde tedy o spolehlivou ochranu proti rakovině, jak se uvádí. Je pravda, že papilomavirus může zhoršovat životní prognózu, ale co takových faktorů je více.
Za škodlivé považuju sdružené očkování, např. tzv. hexavakciny – je to strašný nápor na dětský organismus. Navíc žádný savec neonemocní zároveň více chorobami, případné  chronické onemocnění při vzplanutí jiného akutního onemocnění buď na čas zmizí nebo se tím akutním zcela vyléčí. NIKDY se nevyskytují dvě či více nemocí najednou.
Pokud by existovalo očkování na základě dobrovolné volby rodičů, bylo by nutné tato sdružená očkování „oddělit“, aby dítě mohlo být očkováno třeba jen proti jedné nebo dvěma z těchto nemocí.  
 

Strach z nemoci

Co podle vás vede rodiče k tomu, že i přes zvyšující se informovanost o problematických důsledcích očkování své děti automaticky nechají očkovat a nad touto otázkou se ani nezamýšlejí?
Roli asi hraje více faktorů – jedním je obecně pasivní postoj ke zdraví a nekritická důvěra v medicínu, druhým a možná hlavním faktorem je strach. Z jistého hlediska lze očkování chápat  jako obchod se strachem. Připomeňme si například reklamu na zmíněné očkování proti papilomaviru. Jistěže žádná normální matka nechce, aby její dcera dostala rakovinu děložního čípku – jenže proč by ji měla dostat, když ji matka naučí správnému přístupu k sobě, k sexu, k partnerovi a k životu vůbec.     



Co se stane, pokud se rodiče rozhodnou, že jejich dítě nebude očkováno?
Podle našich zákonů je dítě diskriminováno, vyřazeno z dětských kolektivů. Nemůže do školky ani na prázdninový tábor, protože všude je třeba předkládat očkovací průkaz. Pokud se dítě nemá ocitnout v sociální izolaci, musí rodiče hledat společenství stejně smýšlejících lidí. Takovým společenstvím je třeba sdružení Rozalio (www.rozalio.cz).  Nad hlavou lékaře, který by podporoval rozhodnutí rodičů neočkovat v případech zdravých  dětí,  se zase vznáší možnost kontroly z hygienické stanice a také bouřlivé reakce některých kolegů.

 
Postoj k nemoci

Říkáte, že očkování je projevem strachu z nemocí. Jak bychom se měli k nemocem jako takovým stavět?
Měli bychom se umět na nemoc podívat i z jiného úhlu, než jak se většinou díváme. Často se u onkologických pacientů setkávám s tím, že říkají něco jako: …“Posledních deset let jsem byl úplně zdravý, měl jsem tři zaměstnání, doma jsem taky všechno zvládal …“ -- a najednou onemocní rakovinou. O čem to svědčí? Možná přehlíželi jemnější varovné signály těla jako je rýma, únava atd.,  nebo už jejich organismus ani takto „zdravě“ reagovat neuměl a  rakovina je pak posledním varovným signálem. Nemoc má člověka naučit se zastavit, zvolnit tempo. Běžné nemoci jsou důkazem toho, že tělo vůbec nějaké signály vydává, že imunitní systém umí reagovat i na jemné změny v organismu, mysli, duši.
Očkování nedovolí dětem onemocnět, mám teď na mysli nemoci typu zarděnky, příušnice, plané neštovice. Vím, že je těžké sledovat, jak dítě má teplotu nebo vyrážku a trpí, ale tyto „běžné dětské nemoci“ ve většině případů za týden odezní. Pokud dítě prodělá tyto nemoci do věku 9 let, je to normální dětská nemoc a je to tak v pořádku. V 99,9 % případů si s tím organismus dítěte zdárně poradí. Mnohem horší je situace, kdy takovou chorobou onemocní dospělý člověk.


Nabízí alternativní medicína nějaké možnosti prevence chorob, proti nimž se očkuje?
Už jsem o tom mluvila – není cílem, aby dítě bylo vždy jenom zdravé. Jsou situace, kdy je imunitní systém něčím oslabený a je potřeba ochrana, pak ano, jisté možnosti jsou. Posílíme imunitní systém, pokusíme se o homeopatickou vakcinaci … Vždycky je ale třeba se ptát, k čemu mají tyto prostředky sloužit – alternativní medicína se snaží člověku pomoci, aby si uměl s nemocemi poradit, nikoli mu zajistit celoživotní zdraví. Cílem je nemoc dobře odžít a ne se jí za každou cenu vyhýbat.
Nemoci k lidskému životu patří, polarita zdraví – nemoc má smysl stejně jako je pro život člověka nezbytná polarita den – noc.

                                                                                                Zuzana Paulusová